ChatGPT | O Ž.l.u.ť.á.k.ovi

 

Upřímně... nevím, jestli pochopíte význam tohoto textu, hlavně asi proto, že zatím ani já sám netuším, co chci vlastně přesně říct:-)

Prostě se do toho dám a snad se nějaká ta pointa dostaví.

 

Ž.l.u.ť.á.k. je už můj druhý profil na Literu, ten původní, na kterém jsem byl jako prostý (beztečkový) Žluťák jsem si založil proto, abych měl kde sdílet svoje básničky (většinou) psané pro ženský a vždycky, bez výjimky, v hospodě u piva.

Tenkrát jsem o poezii moc nevěděl a ani jsem to neřešil. Pokud se ve dvou verších sešlo stejné písmenko (třeba i, nebo a) měl jsem vyhráno. Nic jiného jsem nepotřeboval.

Moje básničky se mi líbily a líbila se mi i většina básniček, které jsem tu četl, proto jsem je nadšeně chválil a na oplátku jsem byl nadšeně chválen.

 

Jelikož mě to psaní začalo opravdu bavit, snažil jsem se trošku zlepšovat, dbát na rytmus, o kterém jsem předtím nejspíš neměl ani páru, a na kvalitu rýmů a jejich melodie, aby nezněly například jako seznam na nákup: koupit – vyhodit, tašku – flašku… a tak.

 

Teď jsem (a upřímně tomu věřím) mnohem lepší v tom co chci dělat, ale musel jsem si na to přijít v podstatě sám... když se kouknu zpětně na tu svojí tvorbu z těch dob, říkám si: ‚Proč mi to sakra někdo neřekl? Proč mě někdo neupozornil na to, že ty básničky jsou tak strašný? … a že opravdu byly.

 

Tak, teď už sice píšu líp, za což jsem samozřejmě moc rád, ale co se nestalo… stejně jako najednou koukám kriticky na vlastní tvorbu, jsem mnohem kritičtější i k tvorbě ostatních, to znamená, že už nechválím s takovým nadšením jako dřív a naopak mám občas (u textů, které za to stojí) potřebu trošku poučovat, radit jak by autor mohl tu svojí tvorbu jednoduše, přesto celkem radikálně zlepšit.

Není to z důvodů nějakého chvástání se, nebo upozorňování na to, že jsem lepší, jde o to, že věřím tomu, že spousta autorů by chtěla psát líp, jenom nevědí jak, nebo možná (stejně jako já dřív), ani netuší, že ty básničky… no, nejsou tak moc dobrý jak si myslí…

 

No, ta má změna má samozřejmě i další vedlejší následky, kromě toho, že už si Liter neužívám tak jako dřív, si evidentně stejně Liter neužívá mě… chápu to, bojovat s tím nehodlám, protože by to zahrnovalo příliš moc falše a přetvářky a o tom si myslím, že literární server být nemá.

 

Tak… a teď ta pointa:

 

Hmm…

 

tak ještě jinak:-)

 

 

Impulz k tomuhle textu byl tak trošku taky komentář pod mojí poslední básničkou, autorka komentáře nevěřila tomu, že původní básnička, ze které ta nová - Šneček a skluzavka – vznikla by mohla být ještě horší.

Zejména verš: on a bledý luny svit…

 

Já samozřejmě vím, že je trošku kýčovitý a naprosto chápu, že člověk, který píše v podstatě jenom prózu, nebo prostě poezii bez rytmu a rýmů by ho nikdy nepoužil, proč taky, že jo.

Metrická poezie je ale právě v tomhle dost ošidná, že občas prostě nemáte na výběr a když se vám nechce přepisovat třeba celou sloku a trávit s tou básničkou daleko víc času, když to stejně málokdo ocení, spokojíte se prostě s faktem, že to funguje a detaily už moc neřešíte.

Navíc si myslím, že ten komentář nebyl tak docela kritikou díla, jako spíš autora samotného;-)

 

Anyway…

 

Tohle pro mě bude hodně bolestivé, ale abych vám dokázal, že vám tady celou dobu nekecám, snížím se k tomu, že vám pro porovnání ukážu původní text, ze kterého jsem Šnečka a skluzavku uplácal…

važte si toho, je to pro mě stejně ostudné, jako kdybych sem vložil třeba důkaz, že jsem si nachcal do postele:-)

 

 

 

LESNÍ DRAMA

 

Šnečí matce šneček utek

nepozorovaně k večeru,

jinak hodný, žádný spratek,

kdo ví, proč tuhle kravinu…

 

Ze stromu sova pálená

do Hu Hu mu nadává,

 

medvěd, co šel zrovna kolem

do stromu z toho vrazil málem,

 

lišák, co kraviny dělá denně

sledoval to s tlapou v tlamě,

 

jelen ustal v říjním aktu

s laní stáli v tichém šoku,

 

mravenci práce zastavili,

mexickou vlnu vytvořili...

 

když v odpadcích po lidech

ve vysoké trávě

sklouznul se nohou šnek

po struhadle

 

 

Na mojí obhajobu, byl jsem ten den fakt asi hodně:-)

 

Tak a to je opravdu celé, pointa je někde v mlhách, ale třeba si z toho textu někdo něco vezme:-)

 

Pa.