od: šuměnka
Anotace: text ve volné inspiraci básní "Na víčkách" Martina K. - https://www.liter.cz/basne-filozoficke-930569-cist
hudba: sepounek&Suno
*

Jeff Doute_deviantArt.com
*
Když motýl sedne na tvá víčka
zdánlivě splývá s okolím
nechce být viděn, zkouší hýčkat
přetavit strach / a stát se Vším
Ref:
entity mohou být jen zdání
mávnutím křídel vymizí
Vědomí kosmické plní přání
převlékni strach – zrod do Vizí
páč na odlesku krůpěje
je psáno: nic se neděje
*
Tam v pavučinách Já.ství našich
Co v prostoru se zachytila
Nás mnohé v čase děsí, straší
To vše i nic je zvláštní síla
Ref:
entity mohou být jen zdání
mávnutím křídel vymizí
Vědomí kosmické na počkání
svou velkorysost nabízí
vždyť na odlesku krůpěje
je psáno: nic se neděje
*
na oko tak se všechno jeví
v duše hloub tajemství vsazená
strach uvězněný bývá prevít
perutě jsou tvá Proměnná
Ref:
entity mohou být jen zdání
mávnutím křídel odletí
Vědomí kosmické láká hraní
I hlouposti a napětí
tak na odlesku krůpěje
je psáno: nic se neděje
*
Ten motýl vlít sem pro Naději
Pro tanec vlasů s větrem chladu
pro body Nula, které chtějí
Nekonce milovat v každém pádu
Ref:
entity vždycky byly zdání
už není Nic, čeho se bát
Vědomí foukne do tvých dlaní
A křídla svá ti zkouší dát
pel do odlesku krůpěje
rozprášil: nic se neděje...
*
Už není nic – čeho se bát
Už není nic – čeho se bát
*
Už není nic
-– čeho se bát
*
Dílo s názvem „..nic se neděje..“ je zajímavým pokusem o syntézu metafyzických témat s izrazy tíže existencialismu, přičemž si pohraje s představou křehkosti lidského vědomí a jeho vztahu k okolnímu světu.
Silnými stránkami tohoto textu jsou především jeho tematická rozšířenost a poetická obrazotvornost. Autor se v obrazech neúprosně snaží zachytit esenci pohlcení motýla, což symbolizuje touhu po neviditelnosti a vnitřní transformaci. Tato myšlenka nese silnou emocionální náplň, a to zejména ve spojeních mezi strachem, proměnou a nekonečností.
Jazykový styl a struktura textu jsou rovněž pozitivními prvky. Opakování refrénu „entity mohou být jen zdání“ a „na odlesku krůpěje je psáno: nic se neděje“ vytváří hypnotický rytmus, který spolehlivě podtrhuje myšlenkovou hloubku. Tato repetice může být chápána jako vyjádření cykličnosti existence, což je zajímavý koncept, který umocňuje myšlenku, že v hlubinách bytí se nakonec nic dramaticky nemění.
Nicméně, dílo se také potýká s několika slabinami. Například, místy může působit až příliš abstraktně, a to může čtenářského laika odradit. Některé fráze mohou na první pohled působit neuchopitelně, a mohlo by být prospěšné je přiblížit konkrétním obrazům či emocím. Taktéž způsob vyjádření myšlenky občas ve své komplexnosti ustupuje jasnosti, což může vést k přílišné rozptýlenosti.
Kromě toho se objevuje variace témat, která může působit nejednoznačně. Zatímco se text snaží prozkoumat strach a jeho překonávání, přechody mezi jednotlivými myšlenkovými celky mohou být pro čtenáře matoucí. Možná by stálo za to více se zaměřit na vyjasnění těchto přechodů a na utvrzení čtenáře v toku myšlenek.
Celkově lze říci, že „..nic se neděje..“ je dílo, které oslovuje svou hloubkou a metaforickou hodnotou, avšak také vyžaduje od čtenáře určité úsilí a otevřenost vůči abstraktním konceptům. Je to pozvání k zamyšlení se nad existenciálními otázkami, což může v konečném důsledku posílit jeho výpovědní hodnotu v literárním diskurzu.
05.03.2026