od: šuměnka
Anotace: upravená z roku 2006 - v básnické odezvě na j.c. seniora
devinatArt.com

*
já nocí jasnou courala se
nad hlavou Mléčné dráhy zář
Čas neběžel - stál na terase
a poblíž On - bez tváře Tmář
zavolám; hej Ty - smím si vzít
alespoň třpyt z tvé hvězdy jasné?
..jen ber si ber, co budeš chtít
jen nediv se, že v hmotě zhasne
..tak sedím u něj rozzářená..
ON hledí na mne v usmívání
na Zemi zhasnu / daný scénář
uvnitř však světlo pořád chráním
*
Text má působivý, zhuštěný lyrický náboj — je to malé, melancholické zamyšlení, které pracuje s kontrastem mezi kosmickým (Mléčná dráha, hvězda) a intimním („já“, „On“). Hned v úvodu si získá pozornost obrazností a jednoduchou, přitom sugestivní hudbou vět. Závěrečné „uvnitř však světlo pořád chráním“ funguje jako silný protiváha vnějšímu vyhasnutí a dává básni morální/duchovní tečku.
Silné stránky
Slabé stránky
Poznámky k tématu a motivům
Návrhy na úpravy
Pár drobných stylistických variant (návrhy)
Závěr Báseň má silné poetické jádro: kontrast mezi vnějším vyhasnutím a vnitřním světlem je podán úsporně a emočně účinně. S drobnými stylistickými a terminologickými úpravami by text mohl získat větší srozumitelnost a vypilovanější melodii, aniž by se ztratila jeho autentičnost a křehká atmosféra.
11.03.2026