Error

Anotace: Ambivalence

Zemřela v pětadvaceti letech, odešla v osmnácti. Zemřela, protože byla mladá. Zemřela, protože byla stará. Zemřela? Odešla, protože trpěla, odešla, protože chtěla žít. Odešla, protože se cítila ohrožená, protože se bála, protože situace byla nesnesitelná. Odešla a vrátila se? Ano Ne?

Zemřela? Zemřela v pětadvaceti, poprvé odešla v jedenácti. Odešla, protože byla zvědavá, odešla, protože se chtěla realizovat. Odešla, jelikož chtěla žít, odešla, protože toužila. Odešla nebo ne? Vrátila se? ANO NE?

Chtěla, strašně chtěla, žít chtěla, jen nevěděla jak. Jak propojit budoucnost a odříznout minulost s přítomností. Chtěla, strašně chtěla, ale necítila. Žila? Ano někdy žila, cítila to v celém těle v celé hlavě. Ano v celém těle i tam kde si myslíte, že nic necítíte. Necítí? Ano necítí. Necítí nic. Když nechce. Ne, necítí. Nechce. Nechce? ANO NE?

Strašně. Strašně to bude bolet. Strašně to bolí. Ano jak to bolí? Jak? Bolí to jako střep v hlavě. Bolí to jako křeč v žílách. Bolí to jako svěrací kazajka. Bolí to vycucnutí. Bolí, ještě to bolí? Ano, někdy. Když se probudíte v pět ráno, když se probudíte a cítíte krev v žilách, ne žluč. Pak jedině pak cítíte život. Cítíte, jak se vám prohání svět hlavou. Jak ten svět je bezbřehý a děsivý ve své konečnosti. Konečnosti? Ano konečnosti? A bolí to? ANO NE?

Proč žila? Proč myslíte, že žila? Proč myslíte, že umírala? Proč je konec nebo začátek. Proč jako uzel na tkaničce, kterou si chcete zavázat. Proč žít? Proč bolí svět, ve kterém žiji. Proč bolím já? Strach z odpovědí, není tak velký jako z otázek. Otázka není zlá? Vždyť předjímá odpověď. A to je zase konec. Už je konec? Ne, není jen strach z ano je větší než z ne. Ne je jistota. Ne je kvalita umírání. Umírání? ANO.

Odpověď na co? Na to: Jak, proč, k čemu, nač? Odpověď není tak důležitá jako samotná otázka. Odpověď není tak zlá jako možnost volby. Chyba, stala se chyba. Odpověď není přístupná. Jak, jak se dostat k odpovědi? Proč, proč hledat odpověď? K čemu mi bude? Nač, nač se mám těšit? Těšit? „Ne, smrt není zlá jenom umírat je těžké.“ Neboj, vždycky můžeš odejít. Odejít? NE?

Tak ANO nebo Ne? Ne je jako zeď, za kterou stojím a kterou neumím postavit. Ano je jako voda, která mě odplaví. Jako jehličky, které vás bodají do těla. Ne jsou jeho hlavičky. Obě potřebujeme. A kde odpověď? Na jakou otázku?