Mám se skvěle, tak čus!

Mám se skvěle, tak čus!

Seděla jsem na plážovém lehátku a přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem nad svým životem. Přemýšlela jsem o všech svých rozhodnutí, která jsem kdy v životě udělala. Bylo správné ho opustit? Bylo správné odletět do Peru? Byl to útěk od problému nebo možnost splnit další cíl ze svého cestovatelského seznamu? Proč má často člověk chuť přemýšlet o svém životě zrovna, když sedí na lehátku na pláži, poslouchá šumějící moře a popíjí místní pivko?

......

Mám se přece fajn, co fajn! Mám se fantasticky, nikdy mi nebylo lépe. Všechny své trable a starosti jsem nechala za sebou. Ano, přiznávám nechala jsem tam I spoustu skvělých lidí, jako přátele a rodinu, ale někdy člověk potřebuje RESET.

V mém předchozím minulém já, jsem pracovala u jedné větší firmy jako manažerka. Zodpovídala jsem za celou řadu věcí a měla jsem pod sebou hodně lidí. Úkolovat lidi a dohlížet na ně to mi šlo již od dětství, proto jsem byla v pozici manžerky tak dobrá. Občas jsem měla přezdívku “ bezcitná mrcha” jindy jen “ mrcha”. Nebrala jsem si to nikdy osobně, byla to nápň mé práce, říkat lidem pravdu. 

Co dělají špatně a co zase dobře. Jsem prostě typ člověka co umí oddělovat pracovní a osobní život. Ze začátku mě tato práce bavila a peníze jsem měla dost slušné, mohla jsem si za ně pořídit pěkný vzdušný byt ve městě a nového Rangerouvera. Postupek času jsem se do práce méně a méně těšila. Nebavilo mě sedět v kanceláři klikat něco do počítače, promluvit s pár lidma, vyžehlit nějaký problem a dom. To samé neustále dokola a dokola. Dospělo to až do chvíle, kdy jsem svou práci nenáviděla. Myslím, že nějak tou dobou jsem začala uvažovat o výpovědi. Neměla jsem páru, co budu dělat. Jediné co jsem věděla bylo, že toto není to pravé ořechové.

V té stejné době jsem chodila se svým přítelem Markem, se kterým jsme tou dobou spolu byli už 5 rokem. Marek byl supr chlap. Byl hodný, milý, romantický, dochvilný, pořádný, pracovitý a takto bych o něm mohla mluvit dál a dál. Bylo to jak s mojí prací, ze začátku mi všechny jeho vlastosti imponovaly,později jsem, ale začala poznávát, že načemu vztahu chybí JISKRA a že se nudím. Marek nebyl spontálnní člověk, takže když jsem mu v zimě v pátek oznámila, že jedeme v sobotu na hory, začal hrozně vyšilovat, že nemá nic připravené, že se nestihne zabalit atd. Celý pobyt pak na horách byl podráždený a nesvůj z toho, že neví kde je. Nevěří zaměstancům našeho pensionu, jelikož nenašel žádnou pro něj uspokující recenzi na internetu. V pensionu také jednou netekla voda, což byla pro Marka koncečná. To bylo naposled, co jsem kdy něco takového naplánovala. No a co se týče našeho sexuálního života? Katastrofa. Marek zavedl system, sex bude: pondělí, středa a pátek. Nikdy jindy to nepřipadalo v úvahu, zkoušela jsem to milionkrát, pokaždé mě odmítl s větou máme systém, počkej si na středu, či jiný den. No a když už přišlo na věc, opět v tom měl systém. Nejdřív mě udělal, no co si budem, myslel si to. Párkrát jsem mu naznačila, že jsem se neudělala a postupem času jsem mu to I řekla na rovinu. Tvrdil mi však, že to dělá správně podle svého postupu a že za to můžu já. Dále podle jeho systému byla řada na mě, takže klasická kuřba a pak šel na věc. Markova klasická zajetá misionářska poloha. Po 5 minutách byl hotov. To bylo vše. Nic víc, jo a je důležité říct, že Marek preferevol sex jen v posteli, maximálně na gauči. Gauč byl pro Marka velký odvaz. Ostatní místa podle něj byla nehygienická a tudíž tabu. Marek měl i spostu kladů, tak například: uměl být velice galantní, pokaždé když jsem vystupovala z auta nebo šla do nějaké budovy, otevřel mi dveře. Nikdy nezapomněl na moje narozeniny ani svátek, když mi byla zima dal mi svou bundu, když jsem usla u filmu v obýváku přenesl mě do postele. Každý měsíc mi do práce přicházela od něj kytice růží s nějakou romantickou básní či citátem. Tyto maličkosti jsem na něm milovala. Ale nestačilo to.

 A tak jsem se jednoho dne rozhodla udělat to, čeho jsem ce nejvíce bála. Vystoupit z komfortních zajetých kolejí.

 Odhodlaná jsem napochodovala šéfovi do kanceláře s výpovědí v ruce. Šef na mě udiveně zíral, snažil se mě přemluvit ať zůstanu, dokonce mi chtěl zvýšit plat. Kdybych věděla, že by mi zvedli plat, nastoupila bych tam o dva roky dřív, teď to ale nebylo o penězích, bylo to o mně. O tom, zda budu žít svůj stereotypní žívot, který mě pomalu, ale jistě zabíjí, nebo něco změním. V hlavě mi znělo jen ZMĚNA ZMĚNA ZMĚNA ZMĚNA !!!!!!!!!!!!! Odmítla jsem nabídku na zvýšení platu a odešla s podepsanou výpovědí. S šéfem jsme měli tak dobré vztahy, že mi vyhověl s žádostí na odchod ihned a nemusela jsem zůstávát další 3 měsíce, kdy by mi běžela výpovědní lhůta. Sedla jsem si do auta a pořádne se nadechla a vydechla. Nikdy by mě nenapadlo, že to dokážu, byl to osvobozující pocit. Nastartovala jsem Range a jela jsem k Markovi do práce. Když strhnout náplast, tak rychle, ať to tolik nebolí. Marek měl zrovna pauzu na oběd, sedli jsme si spolu do restaurace a objednali si jídlo. Po tom co jsem snědla polévku, salát Ceasar, smažák a višňový cheesecake, zapila to sklenicí vody a kopla do sebe dva panáky vodky, jsem byla připravená. “Marku rozcházím se s tebou” , ta věta ze mě vypadla jako nic.  Jako bychom spolu nestrávili 5 let, jako by to nebyl člověk který mě zná asi nejlépe na celém světě a hlavně jako by mi ten rozchod vůbec nevadil. Jako by to snad pro mě nebylo těžké. Marek na mě zíral šokovaným pohledem. “Vypadá to, že jsi se již rozhodla, očividně to pro tebe nebylo nijak obtížné, tak se měj”, vstal a odešel. Nebylo to pro mě obtížné? Celý život s ním byl obtížný! I přes to jsem ho měla ráda a zůstala s ním. Bylo to to nejtěžší co jsem zatím v životě musela udělat. A on mi řekne,  měj se čau, debil jeden. Ale co jsem čekala? Nějakou scénu ? jsem to,ale kráva, však ho přece znám, Marek není žádné sény schopný. Nežádal ani vysvětlení, dívné. Ale což, měla jsem  přesně to co jsem chtěla. Byla jsem svobodná, bez závazků bez všeho. Svůj byt jsem pronajala nějaké paní s děckem zabalila si svých pár švestek sedla do letadla a odletěla do Peru.

Do země, kterou jsem zařadila před 5 lety na svůj cestovatelsý list. Byl to list, na kterém byli napsané všechny země, ve kterých jsem chtěla žít. V Peru jsem potkala spostu nových lidí, kteří se stali mými blízkými příteli. Učím se spostu nových věci, chodím na kurzy potápění, lezu po horách, učím se serfovat, pomáhám v místním pohostinci, studuji peruánskou kulturu a mám se prostě skvěle. Dokonce mě tu má peruánská kamarádka přivedla k vaření, které jsem předtím tak nenáviděla. Chodím na večírky a festivaly, kazdé ráno na pláži cvičím jogu, ke které mě přivedl místní rybář Triblon, který každé ráno vstává v 4:00 ráno, aby si mohl ráno na čerstvém vzduchu zacvicit. Uklidňující meditací docílí svého vnitřního klidu (aspoň to tvrdí) a zakončí tento svůj ranní ritual pohledem na východ slunce. Když jsem tohoto pána potkala poprvé, myslela jsem si, že je to blázen. Ne, že bych si to teď už nemyslela, přece jen kdo by sakra každé ráno vstával tak brzo!!! Tento pán mě však naučil, vážit si sebe same a naučil mě jak mít radost ze života a být stale nad věci a bez stresu. Je to můj kouč.

 

Sem tam pomáhám překládát turistům výlety, někdy zase vedu kurzy lezení po horách, někdy vypomáhám v obchodě a jindy zase kormidluji výletní yachtu. Mám spoustu nových zkušeností, každý den je jiný a já jsem takto šťastná. Začala jsem experimentovat I v posteli. No celkem směšné slovní spojení, páč jsem naposledy sex v posteli měla právě s Markem a to už je rok nazpátek. Můj poslední úlovek se jmenoval Diego, měl obří péro a dokázal mě ošukat jako ještě žádný, no jo na Diegovo péro budu ještě dlouho vzpomínat. Nejšílenější místo kde jsem si to zatím s někým rozdala byly Peruánská vodopády. Rozdala jsem si to tam s peruánským průvodcem Fillipem. Nejdřív jsme se šli jen vykoupat do jezírka nad vodopádem. Jezírko bylo tak plné vody, že přes jeden svůj okraj přetékala voda ve jmenovaný vodopád, bylo to kouzelné místo. Místo uprostřed pralesa na skalnatém vršku. Samozřejmě jsem se koupali nazí, přece si neumokříme oblečení. Když jsem se kochala výhledem z jezírka ze zadu se ke mě přikradl Fillip. Začal mě laskat na krku a zároveň svou rukou putoval pod vodu a začal mě dráždit. Otočila jsem se k něme čelem a nechala ho proniknout hlouběji. Pak mě čapnul za nohy vysadil si mě tak, že jsem měla nohy obmotané kolem jehopasu a začal prirážet. Jednu chvíli jsem byla v pozici, kdy si mě položil na okraj jezírka a začal přirážet, byl to adrenalit jak kráva, pač jsem měla hlavu ve vzduchu a pod sebou jsem slyšela hučící vodopád. No a takovéhle zážitky mám teď na denním pořádku.

Takže ano, bylo správné Marka opustit. A ano, bylo správné odletět do Peru, I když můj pobyt zde pomalu končí, chystám se totiž za měsíc odletět na Ugandu. Takže teď dopiju to pivko, přestanu přemýšlet nad hovadinama a jdu do moře za Azemem, což je něměcký turista, kterému právě padlo 20 a chce nezávazně experimentovat. On se chce přiučit, já si chci užít, takže musím běžet, tak čus.

PS: Vystupme ze své komfortní zony a začněme žít :)                                                                                 

Autor Diana Watová, 26.09.2019
Přečteno 32x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (1)
ikonka Komentujících (1)

Komentáře

hrdinka reset opravdu potřebuje, např.se naučit aspoň stydět

27.09.2019 10:47:25 | Karel Koryntkareagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter