Zelený Eón

Anotace: Napsáno bezprostředně po vytvoření elektronické hudební skladby 'Zelený eón'. Protkáno asociacemi na cybernetické rozhraní a entheogenní mimozemské intelekty a dialekty neznámé povahy. https://www.youtube.com/watch?v=YGclSMTx7Eg

 'Dva tvorové viseli napříč žebříkovitým údolím'

 Jeden z nich měl hliněné paže druhý ramena a krk z černého břidličnanu.

 

 Ve jméně které mu vykvétalo od úst se tvořila svrchovalá krusta

 někdo mu odpíral vstoupit do chrámu zasvěcení

 

 On klepal jen otvorem nad obzorem

 plachty a plakáty nebes mu vytékaly z čela ven

 

 všichni pidimužíčkové si vzali své núše

 a odstěhovali se do kyberprostoru

 

 kam vnesla archaická zelená samice

 sebou nový řád a tak tvorové zvaní 'samples'

 

 tvořili hloučky a rodinky malé zahrádky a výspy

 hradbičky a labyrinty mezi sebou se domlouvali

 

 přeskládávali utíkali za hradbičkami

 mezi uličkami až k nám do obrazovek

 

 jako pikolíci princové z karet a pohádek

 se chovali k sobě všelijak však nejlépe jim slušela spolupráce

 

 když vytvořili most nebo nechali odumřelé spadnout

 a pak to znovu obnovili reebootovali resetovali bránu

 

 nasedli do světelného voje až na konec zelené plochy

 po které velký síťovec rozprostřel volné pole hry

 

 hra měla nekonečno polí a jedinec se musel držet předepsaných pravidel

 usedat ke stolci do zahradě vést rozpravy s ovocem 

 

 a plést možné scénáře působnosti hostiny budoucnosti

 aby uživatel za zrcadlem byl spokojen

 

 vždy když spojenec udá pokyn vytvořit tunel

 do jiné reality nebo za zem zvanou umění

 

 někteří velcí hoši si krájeli čas ukájením

 a měřením svých dovedností a ctností

 

 to však bylo na odpor všemu co nevedlo válku

 se vším odporným a nelidským a zlým

 

 na to dohlíželi lesní tvorové i damašek od kořene

 malý princ s liškou i elfové a skřítci

 

 ti se taky odporoučeli a jeli na výlet 

 do země odkud pramení všechny původní příběhy

 

 staří arcivévodé prvotní země se utkali s karetní hrou

 balíček dělal otvory do nejstarších postav

 

 a ty jsi měl tolik co dočinění s rondó

 pojednou pohozených vzpomínek

 

 vyznání pro oči starým samplům

 které utekli z knihovny do playlistu

 

 vystavili pantheony na přechodech

 zebrách vzorů a svých uskupení

 

 jak si je vystavil tarotový hoboj 

 a jeho rámový chráněnec myslivec

 

 kořeny sakurové krevnatosti

 a srkající sekvojové kořeny

 

 maceška kurzor je v kursu

 a přichází loupat perníček

 

 jejich bytí je temporální

 odpověď na vesmír 

 

 setkáš se s nimi znovu

 jen pokaždé interpretuješ skutečnost

 

 trochu jinak 

 trochu hravěji 

 

 jsi vévoda jejich her

 dovádivý hudebník

 

 princ azurové esence

 entheomorphický palác

 

 boží mapping budoucnosti

 se koná již Teď

 

 Přijďte na hostinu velkých lalůčků snu.'

 Zelený Entheón 

 Vysoko nad azurovou esencí, potrava pro duše se kochala tančit tanec v závratné suti nekonečných rondó.

 Levandulový déšť pramenil z nebes jako splétající vodopády těch nejkrásnějších nymf zrozených ze světla kůže propustnější než sítnice démantů.

 

 V ten okamžik všechny věci a předměty a lidé vstupující do vesmíru měli být opuštěny.

 mělo jim být odpuštěno aby navždy poznali jaké je to být vykoupen.

 Za tím vším bezesní tvarovali spánek těch kráčejících v denním snění po aurálním moři tónů.

 Kdyby jste mne varovala múzo, kdyby jste jen naposledy vydechla pro oživení.

 

 Věnoval bych se té básni života o poznání déle již poznán absolutní mocí okamžiku.

 V jehož hodnotě bych prožíval stálost trvání i hbité tříště nekonečna.

 

 Na odvolání bych se stal kancléřem posledního úbytku oblaků v dáli.

 A ty by ses podívala na věnování ve kterém by jsi uvěřila že i nebe může být otevřené.

 

 A tak by znovu lidé volali na linku přijetí s chutí a odpovědností jím stanoucí v dílci noci.

 Křikem by prorůstalo ticho a hutná sevření neklidu by protékala límcem harmonie.

 

 Violkové nesoucí a plodné by ohromilo každou životní nestálost a stanulo vysoko na obzoru.

 Za obzorem by se rýsoval domov a hledání by mohlo být již jen budoucností nalezených.

 

 V těchto vodách kde jsi kdysi volala po utonutí má nebohá lesknoucí se podstato.

 Volala po nesmírném proudu ze kterého není úniku neb vede až k bleděmodré stuze zásmrtí.

 

 My však uvěřili jen v záživotí a hladkým přechodům transmutované energii do zásekrecí snění.

 V onom bodě kdy všechny protimluvy jsou postaveny před lásku a ta je zalije svým smířením.

 

 Jako déšť krásný bez kapek které by mohli způsobit že každá částečka vesmírna zůstane neoživena.

 Neb my jsme tykadlem třtin Zěmě zrozeným pro oživení blesků a ohňů dávno zrozených předtím než Vesmír stanul v bezrozměrném.

 

 Taky se rozcházejí toulce veškeré abstrakce a chvění dosáhlo tichých metamorfóz píseň dohrála svůj osud a báseň pokračuje v nás.

 V nás jako takových pochodujících po piruletách pochopení po tanečních zvucích zvyků ocelové silulety čepů a ostří nevidomých.

 

 Země viděla daleko před námi a přítel káže že sama ví nejlépe kdy je čas brzkého odchodu či pozdního návratu.

 Není lepších změn než náhlých vyplutí na širé moře bez plachet a bez zásob být vyčerpán a ohlodán radostmi návratu.

 

 Ve výhni pro kterou přikrý sen zvolil si návrat stíní květ vítězství mléčné koturny lásky ve vyhnanství pod pevností nadání.

 V tom jsi zanechal otisk v tom jsi utančil svou múzu k smrti a zanechal ji na pospas všem kteří si ji zasloužili.

 

 nyní buď dvakrát vyvolán a jednou vyvolen pro verš jež ti náleží jež jsi stvořil prací a pílí pro ně vdechnuté atributy vnímání.

 Až za závrať potomku obrazotvorného zázraku vtěl už jenom život a nech přístav otevřený všem kdo přijdou po tobě. 

 

 Odpusť ještě jednou všem neoživeným chvílím lístečkům na okraji lesa leknínům lotosovým křížům liškám princům a vlčatům.

 

 Neb ona jediná ví kde stezka pokračuje po svém zásmrtí.

  

 Ona jediná je hodna posledního uštknutí duny.

 

 Ona s tvoří tam kde to nejméně čekáš.

 

 A konečně má tvůj zázrak ve své nejsvrchovanější moci.

 

 Matka Divinoria aspirantka světla a Pravdy.

 

 Pokračovatelka nehybnosti smrti ve svěžích útrobách života.

 

 (my jediní víme

   že obraz je důležitější

     než vztah k naší deziluzi...)

 

 

 ----------------------------------------------