střelkyně

 

         V lese. V noci. Stromy mlčí. Tiše povídají. Kořeny si předávají zprávy.

         Kolik lidí tudy prošlo. Která zvířata. Který strom umírá. Posílají mu

         útěchu přes kořeny, dotýkají se ho větvemi. Poslouchej. Noční pták.

         Ticho.

         Něco se děje.

         Nad mohutným dubem visí úplněk Luny.

         A pak, o půlnoci, se to stane.

         Kůra dubu ožije a z útrob kmene vystoupí. Dívka.

         Na zádech má luk a šípy. V ruce drží terč.

         Dojde k jednomu stromu a terč pověsí na spodní větev.

         Pak jde zpět k dubu, sejme luk a přiloží šíp.

         Hledí vpřed nevidoucíma očima. Vystřelí. A ještě dvakrát.

         Pak jde k terči a zkontroluje zásahy. Usmívá se.

         Třetí oko pod temenem hlavy stále vidí.

         Vrátí se zpět ke svému dubu a splyne s ním.

 

          

          Jeden den v roce

          o půlnoci

          když Luna je celá

          můžeš ji spatřit

          tam pod tím stromem

          snad na něco čeká

          zavolej její jméno

          třikrát