Nepopsaný list - 10. část - ZOOM

Vládce Pekelné říše přecházel po své soukromé komnatě sem a tam. Funěl, zlostně podupával a co chvíli upil whisky z malé sklenky na stole.

„Mizerové! Srabi! Banda pohodlných, líných, neschopných par…!“

„Miláčku, už dost! Přece jsi tušil, že to tak dopadne.“

Lilith se převlékala do nočního úboru. Už dobrých deset minut musela snášet, podle ní zbytečné, lamentace svého chotě.

„Gabriel byl vždycky zbabělec, na to jsi zapomněl? Nikdy se Bohu nepostaví! Všichni, kteří to v minulosti udělali, skončili ve vyhnanství a pod tvou ochranou.“

Vemlouvavý hlas manželky ho příliš neuklidnil. „Myslel jsem, že po těch staletích přece jen někde ždibec té odvahy nabrali. Zřejmě jsem se mýlil.“

Dopřál si další lok. Démonka ho konejšivě objala.

„Kdo se první hnal do války, když stařík zavelel? Kdo vytrvale mařil každý tvůj pokus jednou provždy se zbavit toho kníratého zmetka?“

„Gabriel,“ zabručel Lucifer neochotně.

„A kdo z těch tří se ti po válce přišel omluvit?“

„Michael. Ale to jenom proto, že Jeremiel je taková dobrá duše, že si neuvědomuje, že se s ním tak moc manipuluje.“

Myslela si své, ale nechala ho při tom. „Co ti vlastně řekli?“

„Že pro ně bylo hrozně obtížný takhle zradit Boha. Jakápak zrada! Jen si chrání svá teplá místečka! A spoléhají na to, že já si zase nechám všechno líbit, s Otcem se zhádáme do krve a pár desítek let bude klid. A je bude hřát vědomí, že sabotovali boží záměr, aniž by ohrozili vlastní postavení… a navenek se budou tvářit jako zavilí nepřátelé a naoko mi nahází pod nohy pár klacíků.“

Políbila ho na krk. „Tak vidíš, drahý. Samé výhody. Nebudeš muset shánět informace, a ještě si u Boha nepokazíš svou příšernou pověst. Tak si připijeme na vítězství, ne?“

Nechal to všechno uzrát v hlavě a další večer si vyžádal přítomnost svých dvou, dospělácké záležitosti chápajících, ratolestí.

„Mláďátka má milovaná…“

Roderick se naklonil k sestře. „Když začne takhle, je za tím nějaká kulišárna.“

Rita se uchechtla, bratrova slova se brzy vyplnila.

„Předvedu vám kouzlo!“

Pekelný vládce se postavil doprostřed místnosti, ruce v prapodivné póze. Potomci si brzy všimli, že mezi prsty se mu formuje pulsující barevná koule. Když se obraz vyjasnil, spatřili postýlku, jak pro princátko.

„Hele, neni skoro nic vidět,“ ušklíbl se Rodney, načež ho otec napomenul, že démonická magie není žádný ZOOM. Pak se výjev přeci jen trochu zvětšil.

„Moji drazí, dívejte se pozorně! Váš dědeček si zvolil pěšáka přesně dle očekávání. Vlivná rodina, umetené cestičky, velké ambice a neskutečná arogance. Představuji vám Steva Marshalla, našeho nepřítele. Syn průmyslového magnáta a modelky. Ideální start do života! Váš děd se zkrátka nikdy nepoučí! A vůbec nepochybuju o tom, Rodney, že kdybys byl obyčejný smrtelník, vybral by si tebe… samozřejmě o pár desítek let dřív.“ Nad tou myšlenkou se uchechtl. „Ach, drahý, a tak předvídatelný, Otec! Věřte mi, kdybyste s ním hráli kámen, nůžky, papír, vždycky si vybere kámen. Víte proč?“ Zavrtěli hlavou. „Při vytváření světa Bůh nestál uprostřed ničeho, jak se nám snaží tvrdit Bible, ale vytvořil si majestátní skálu, z jejíhož vrcholu bez potíží shlédl své velkolepé dílo.“

Nechal obraz zmizet. Zamyšlená Rita nervózně přešlápla. „Jak tomuhle chceš konkurovat? Molly je bez mámy, bez pomoci nevystuduje možná ani základku a zatím je malá, opleskaná a uječená.“

„A to si říkáš psycholožka, zlatíčko? Porazíme Neomylného tím, čím tak strašně pohrdá. Ryzím charakterem. Hodlám z té dívenky vychovat anděla.“

Rodney se chytil za hlavu. Jeho otci už definitivně přeskočilo!