Nepopsaný list - 13. část - Nezvyklé místo na setkání

„Steevie, drahoušku, už sis vyčistil zuby?“

„Jó, mami!“ Houkl otráveně světlovlasý klučina. Příhoda se zahradníkem mu nešla z hlavy. Znovu si opláchl obličej a zdálo se mu, že se kapky na skle pohybují, ale ne směrem dolů.

Jsi výjimečný chlapec, Steve Marshalle!

„Co? Kdo to řekl?“

Poplašeně se ohlédl. Byl v umývárně sám.

Nemusíš se ničeho bát. Jsi pod mou ochranou.

„Ale… kdo vlastně jsi?“

Jsem ten, který jsem. Ochránce slabých a bezmocných. Máš veliký dar… schopnost prosadit si svou, kdykoli na to pomyslíš. Ale střez se toho, kdo odolá kouzlu tvé osobnosti. Před ním se musíš mít na pozoru.

Nerozuměl sice, o čem to ten divný hlas mluví, ale ta slova mu lichotila.

A Steve… bude to naše malé tajemství.

 ----------------------

Roderick Morningstar se líně opíral o vzrostlý strom. S chutí si zapálil cigaretu. Před chvílí poslal do patřičných míst trojici andělů, ale nenechal se zlákat ke rvačce. Banda cucáků. Kdyby věděli, kdo jsem, podělaj se strachy. Promnul si zátylek. Právě ho do něj někdo trefil. Hledal narušitele očima. Veverka. A nějak divně se leskne. To jako vážně? Miniaturní křidýlka? Kdo se odvážil takhle špásovat s Matkou přírodou?

Nedostal moc času na přemýšlení. Další oříšek ho trefil doprostřed čela.

„Hej, divnoveverko! Nech toho!“

Ucedil pár nadávek, když oříšek zvedl a rozlomil ho. Vypadl svinutý papírek.

Chraň si záda, ty i otec!

------------------------

Lucifer vcházel do tmavých dveří ve zlatém rámu. Do podniku nebylo z ulice vidět, a to z dobrého důvodu. Kvetl tu hřích, doslova. Pán démonů pobaveně potřásl hlavou. Jaká ironie! Anděl zve démona do kasina! To bude asi dost velké tajemství, když si vybral zrovna tohle místo.

O Razielovi se tvrdilo, že ze všech andělských dětí má právě on ke Stvořiteli nejblíž. Byl dost sečtělý a nabyté informace uměl umně využít. Jenže o čem s ním chce mluvit v tuhle denní dobu?

„Zdravím tě, Razieli. Trochu nezvyklé místo na setkání, nemyslíš?“ Nadhodil, aby zakryl nervozitu.

Muž v modré rozhalence líně pronesl: „Ani ne. Chodí sem moji informátoři z řad démonů.“

„Neříkej! A kteřípak to jsou?“

„Ale bratře, snad si vážně nemyslíš, že prozradím své zdroje! Navíc… kvůli nekonečným vádám mezi našimi říšemi tu skutečně nejsem.“

„Dobrá, přestanu si z tebe utahovat. O co jde?“

Raziel ztišil hlas, naklonil se skoro až k němu. „Vyslechl jsem rozhovor, no, spíš monolog. Stvořitel mluvil k někomu hodně mladému, a to dost neohrabaně. Pokud jsem to pochopil správně, říkal dotyčnému, jak přimět lidi kolem sebe, aby dělali to, co si on přeje. Rád bych se mýlil, ale řekl bych, že Otec porušil pravidla té vaší sázky.“

Lucifer si promnul bradu. „Jenže mu to nedokážeme. Na mě bude řvát, že jsem arcilhář a tebe potrestá. Musíme na to jít chytře.“ Vyložil mu příhodu se zahradníkem. „Steve Marshall je nevychovaný spratek a mě vůbec nepřekvapuje, že si ho Otec vybral. Jenže já nemůžu udělat totéž, má hrdost mi to nedovolí. Vím, že se směješ, ale je v tom něco víc. Začínám mít to děvčátko rád, i když o její matku bych si neopřel ani kolo. Ženská musí mít taky něco v hlavě.“

„Že to říkáš zrovna ty!“ Teď už se anděl chechtal naplno. „Ty, který jsi v mládí honil všechno, co mělo dvě ruce a dvě nohy! A ani utéct na strom nepomohlo!“

Hosté kasina se po nich začínali otáčet.

„No, dobře, ale je jiná doba a musíš uznat, že Lilith i Anari jsou chytrý ženský.“

Raziel to uznal. „Chytrý jsou už jenom proto, že se vzájemně snesou. Přeci jen… Anari byla tvá milenka, a Lilith ji uznala teprve, když si Roderick zamiloval Ritu… a teď i Reginalda. Takže si važ své ženy, Lucifere, protože tak tolerantní sukubu už nenajdeš.“