Anotace: Malá Molly je vyděšená. Její učitel není tím, kým se zdál být...
Sbírka: Nepopsaný list - novela
Budova základní školy, o pět let později
Mladý učitel hudby seděl za katedrou, hlavu v dlaních. Právě doopravil poslední testy, ale to ho netrápilo. Jeho vyvolená ho tlačila do církevního sňatku. Sice ujeli a vznikl ten nejkrásnější zázrak, jaký si Gabriel dovedl představit, ale ani narození malého Benjamina nedokázalo zaplašit andělův strach.
Pohybuju se na tenkém ledě už dost dlouho. Jsem si jistý, že Otec nic netuší. Ale kdybychom si řekli ANO před zraky církve, všechna ta snaha přijde vniveč.
Zkoušel to po dobrém. Ty nesmyslné průpovídky, jak je jim spolu dobře na hromádce… ujištění, že ji nikdy neopustí, až po milosrdnou lež, že on je neznaboh a kostely a kláštery ho děsí, jeho milovanou Meredith neobměkčily. Ano, velký generál se bál budoucnosti. Tak moc, že si nevšiml, že v rohu místnosti postává jedenáctileté děvčátko s knížkou v ruce.
Molly Wessnerová měla v sobě zmatek. Cloumaly s ní hormony i emoce. Občas cítila ve své přítomnosti bytosti, které tam neměly být. Ve společnosti „podivného“ strejdy se necítila dobře. Šel z něj takový divný chlad. Její nevlastní bratr Rodney jí vysvětloval, co jsou to aury a jak správně přiřadit jednotlivé barvy.
Bráška říkal, že šedou auru mají morousové. Nemám se prý s nimi bavit moc dlouho, nemají to rádi. Ti s červenou jsou stateční, odhodlaní a upřímně milují. Nevím sice, co to znamená, ale červenou auru má tatínek, Rodney i sestřička Rita.
Odvážila se nakouknout za roh. Dokonce i z jejího učitele, k němuž začínala pociťovat silnou náklonnost, cosi vyzařovalo.
Zlatá je prý vzácná. Mají ji lidé neskutečně hodní, přezdívá se jim andělé. Nikdy nikomu neublíží.
Snažila se upamatovat na všechna moudra, kterými ji starší bratr obdařil.
Stoupla si tak, aby na ni pan učitel dobře viděl. Zlaté paprsky, které pableskovaly kolem jeho hlavy, se jí líbily. Neměla moc času. Za chvíli ji vyzvedne bratr, půjdou spolu do kina na nějakou superhrdinskou podívanou.
Nadechla se: „Pane učiteli? Nevěděla jsem, že jste anděl!“
Oslovený sňal z očí brýle a rychleji, než by to dokázal kterýkoli člověk, stanul před vyplašenou dívenkou, aby ji o chvilku později pevně chytil za ramena a přimáčkl ke zdi.
„Cos to řekla?“
V jindy laskavých očích, schovávajících se za kulatými obroučkami, byl nezvyklý chlad. Muž před ní se zalykal vztekem.
„Kdo ti to řekl?“
„Pa… pane učiteli, to hrozně bolí,“ vzlykla a snažila se odtáhnout.
„Hej! Nech jí na pokoji!“
Archanděl upřel pohled na narušitele. Tušil, že se schyluje k boji. Pustil ji.
„Molly! Uteč!“
Nenechala se dvakrát pobízet. S pláčem vyběhla z budovy tak rychle, jak jí to jen nohy dovolily.
„Co tu chceš, Morningstare?“
Roderick si zhnuseně odplivl. „Jestli si chceš na někom vylejvat zlost, tak na mně! To já jí naučil rozpoznat aury! Unikla smrti jen o vlásek, vidí je!“
Z několika rudých paprsků vytvořil malého netopýrka, něco mu pošeptal a magické zvířátko se okamžitě zavrtalo do podlahy, aniž by po něm zůstala jediná stopa. Najdi ji, Rito!
Gabriel si pohrdavě odfrkl. „Tajné vzkazy! Nic jiného ani neumíte.“
Roderick se nezalekl, z dalších paprsků vytvořil dlouhou tyč. Na obranu bude dobrá.
„Na cucáka jako ty mi stačí holý ruce,“ ušklíbl se vůdce andělské letky a zaujal bojový postoj.
Vyměnili si několik úderů. Musel uznat, že Luciferův syn se bránit umí.
„Kdybych chtěl, dalším úderem tě srazím k zemi a najdu tu malou dřív, než kdokoli z vás!“
„Vážně bys zabil nevinnou holku?“
Mladý démon sípal po posledním úderu do břicha.
„Není nevinná!“ Rozkřikl se Gabriel. „Je Luciferův pěšák!“
V Roderickovi to vřelo. „Nikdy nikomu neublížila. Nemůžeš si na ní hojit svoje mindráky, generále!“
Archanděl s ním hrubě smýkl o zem a přidržel si ho. „Všechno pokazíte! Má rodina… to, co jsem léta budoval…“ Vytáhl ho do stoje. „Nehodlám tady s tebou ztrácet čas!“ Vyslal proud duševní energie tak silný, že démonovo tělo prorazilo otvor v nejbližší zdi. „Zapomínáš, že jsem o dost staletí starší než ty. A papínkovi vyřiď, že o pekelný trůn nestojím. A teď mi jdi z cesty!“
Roderick se sotva držel na nohou, když dostal druhý, mnohem silnější úder. Gabriel si ho přestal všímat. Rozhodl se zmizet dřív, než po něm smrtelníci začnou pátrat.
Vida, že by andělé prchali před smrtelníky? To mě nikdy nenapadlo. Zajímavé.
22.07.2025 21:36:21 | Pavel D. F.
Má přizpůsobené tělo, smrtelníci ho vidí jako člověka. Jen se mu právě prolomilo krytí :-)
23.07.2025 16:47:23 | Leonyda Styron