Nepopsaný list - 16. část - Všichni naši kostlivci

U masivního kulatého stolu se sešla rada nejvyšších démonů a oba provinilci, Satanův prvorozený a jeho nevlastní sestra. Kníže pekel přecházel po místnosti jako lev v kleci.

„Kladl jsem vám na srdce, že nesmíme udělat chybu! A vy těm křídlákům strčíte do ruky všechny trumfy!“

„Tati, nic se nestalo,“ odvážila se namítnout Rita.

„Že ne? Roderick jí napovídal nesmysly o aurách. Dokáže poznat anděly i démony. Můžete mi říct, co všechno ta holka ještě ví?“

Jeden z démonů povstal. „Pane, ta dívka vidí aury ode dne, kdy se znovu narodila. Sama se prince ptala.“

Roderick přikývl. „Seděli jsme na lavičce. Kolem šel chlap a ženská, hádali se. Molly se zničehonic zeptala, proč prostor kolem toho pána tmavne. Ptal jsem se, jestli si všimla ještě nějaký další barvy. Ukázala na mě a řekla: tvoje je rudá jako drahokam. Měl jsem jí to zapřít? Vymyslel jsem pro nás krytí. Že šedý jsou morousové a nemá z nich mít strach. Že červený jsou statečný a odhodlaný. A že bytosti se zlatou aurou jsou tak moc hodný, že se jim říká andělé. Ona doopravdy neví, že její učitel je archanděl Gabriel!“

V sále zašumělo. I pro ně to byla novinka.

Lucifer se zachmuřil. „Zeptám se znovu… Co dalšího jste jí ještě prozradili?“

Rita upila ze své číše. „Já ji naučila pracovat s emocemi a odolat těm, co by s ní chtěli manipulovat. A na tom není nic špatnýho, protože přesně tohle se správný rodič snaží svým potomkům vštípit.“

„Jo, tati, nemá žádný nadpřirozený schopnosti! Nikdo z nás jí nepropůjčil ani ždibíček moci.“

Kníže poklepal prsty na desku stolu. „Jestli chceme vyhrát, musí zůstat čistá! Zdvojnásobte hlídky! Jestli bude mít potíže, chci o tom vědět! A pamatujte… žádné další chyby!“

 

Komnata velitele andělské letky

 

Seděli v hloučku, Michael, Raziel i Rafael, a kritickým pohledem shlíželi na provinilce ve svém středu.

„Co že jsi udělal?“

„Ujely mi nervy,“ prskl generál otráveně. „A pak se objeví Ona a vyhrožuje, že mi zničí život!“

„Napadl jsi jí syna,“ poznamenal Michael věcně a povzdychl si. „Celá ta situace se nám vymkla z rukou. Krom občasných rvaček se démoni drží stranou. Lucifer se vážně snaží hrát fér.“

„Jenže Otec nemá daleko k výbuchu,“ vložil se do toho Raziel. „Hovory s tím Marshallovic klukem jsou čím dál častější, a vůbec se mi nelíbí, kam to celé směřuje. Jako by si vážně vzal do hlavy, že to děvče je hrozba! Slyšel jsem slova jako odstranit, nepřítel a podobně. Proč jen je tak posedlý tou hloupou sázkou?“

Rafael smutně pokýval hlavou. „My všichni, jak jsme tady, musíme být nanejvýš opatrní. Sebemenší chyba ohrozí nejen naše přátele, ale i Gabrielovu rodinu a Michaelova mazlíčka.“

„Co to slyším? Máš známost?“

„Svedl středoškoláka, tos nevěděl?“

„Nesvedl,“ zabručel anděl. „Mám v civilu vzhled jako sedmnáctiletý.“

„Takže, jestli to chápu dobře, bratříčkovi se líbí chlapci?“

„Jdi se vycpat, Gabrieli!“

Raziel si promnul prsty. „Přiznejme si to, Lucifer měl pravdu. Otec s námi roky manipuluje. My, dávno dospělí, se ho bojíme víc než vlastního stínu.“

Trojice andělů se náhle ztišila. „Půjdeš za ním, Gabrieli? Řekneš mu to?“

Generál svěsil hlavu. „Očekává, že přijdu. Selhal jsem, předpokládám, že už mu to někdo donesl. Nejspíš Metatron.“