Nepopsaný list - 22. část - Brigáda

Simon Jones ztěžka dosedl na pohovku ve svém luxusně zařízeném podkrovním bytě. Stále se vzpamatovával z těch nenadálých zpráv. Jistě, teď mnoho událostí z poslední doby začínalo dávat smysl.

„Jsem ten, který jsem…“

Jistěže slyšel o sázce mezi Satanem a Všemohoucím, ale nikdy by nevěřil, že se osobně setká s Vyvoleným.

„Komunikuje s ním… připravuje ho… na konečný střet.“

Proslýchalo se, že si Lucifer jako pěšáka zvolil dívku, ale nikdo neznal její jméno.

Musel se plácnout do čela, bylo to přece tak prosté! To, jak s ním mladík zkoušel manipulovat, když byl onehdy ve firmě, bytostně přesvědčený o tom, že se mu musí všichni podřídit. Vykličkoval z toho tak bravurně, že Marshall junior ani nepostřehl, že jeho „rozkaz“ nebyl splněn. A pak ta jeho aura… temně hnědá, nezdravá, odkazující na člověka bez skrupulí a bez soucitu, avšak lemovaná podivně bledou září. Proč jen mu to nedošlo dřív?

„Takže Vyvolený… zajímavé!“

Vlastně, proč mu nevyhovět? Když přispěje svou troškou do mlýna, andělské ostruhy a přízeň Stvořitele ho jistě neminou!

-----------------------

Molly se zastavila před obří cedulí na rohu jedné z ulic. Nabízela pracovní inzeráty.

Nebylo by špatný sehnat si brigádu. Procvičit si praktický dovednosti, to se vždycky hodí.

Zadívala se upřeně na největší plakát, pokrýval téměř polovinu nástěnky. Váhala. „Přece nemůžu… zkoušet štěstí v Marshallově firmě, ani jako pomocná síla.“ Chystala se papírek s telefonním číslem nějak přilepit zpátky na šedou plochu, když se neznámý muž ocitl přímo před ní.

„Chcete být součástí Marshallova koncernu?“

„No… to by asi nešlo. S jeho synem zrovna moc nevycházím,“ přiznala a odvážila se na muže podívat. Nelíbila se jí jeho podivně špinavá, zlatá aura. Od „andělů“ se od toho incidentu s panem učitelem držela raději dál. A nelíbila se zřejmě ani tomu chlapíkovi, protože na ni hleděl… poněkud zaraženě.

Počkat! Má oči… jako ta coura! Ale to by znamenalo, že…

Manažer v duchu lehce panikařil. Nemohla to být náhoda! Kdyby ho ta holka poznala…

„Co studujete, mladá dámo?“ Pronesl medovým hlasem.

„Obchodní školu… Jeffersonova akademie… jsem ve třetím ročníku.“

„No, vidíte, takže nějakou praxi už máte, tak proč to nezkusit zrovna u nás?“

„Když já pořád nevím, pane…“

„Jones, má drahá, Simon Jones. Výkonný manažer Marshall Industries.“ Viděl, jak polkla, ale stejně vemlouvavě pokračoval: „A s šéfovým synem si nedělejte starosti. Bývá dost náladový. Navíc, co Simon řekne, to bez výjimky platí! Má drahá, Vy ani netušíte, kam až Vás můžou tyhle šikovné ruce dostat! Stále váháte? Zkuste to… pár měsíců v naší firmě jako brigádnice. Trošku si tu práce osaháte, přijdete do toho… nikdo o Vás nemusí vědět… a když se osvědčíte, pan prezident Vám velice rád nabídne stálý pracovní poměr. Tak co? Nestojí to za tu trochu námahy?“

Nejistě se usmála. Jistě, proč to nezkusit.

„Takže… Vaše jméno, slečno?“

„Molly. Molly Wessnerová.“