Nepopsaný list - 23. část - Reggie ví!

Simon Jones prohrabával staré noviny. Ten plátek z doby před šestnácti lety pečlivě uschoval.

„Ve čtvrti bla bla… bylo dnes v ranních hodinách nalezeno tělo brutálně zavražděné… Policie uvádí, že se jedná o jistou Eriku Wessnerovou, toho času bez zaměstnání…“

Tak přece! Je to ona! To uřvané škvrně, co je vyrušilo, když byli v nejlepším! Neváhal už ani minutu. Sáhl po telefonu.

„Steve? Tady Simon. Vyšetřil by sis na mě trochu svého drahocenného času?“

Chvíli se mu nedostávalo odpovědi, pak mladík vyhrkl: „Jo, jasně! Přijď kdykoli!“

Upil z právě donesené kávy. „Potkal jsem dnes velice zvláštní děvče. Chtěla by pracovat u nás ve firmě. Jistá Molly Wessnerová.“

Marshall junior zlostně bouchl do stolu. „To ji jako chceš přijmout? Vždyť ta holka mě ponížila! Byla na mě drzá!“

Uchechtl se, pásl se na tom rádoby vražedném pohledu. „Ale to se dá přece snadno napravit! Co bys řekl na to, kdybych ji pár týdnů nechal dělat nějakou jednoduchou úředničinu a pak ji obvinil ze zpronevěry? Větší obnos peněz v její brašně… nezpochybnitelný viník. Není to dobrý plán?“

Blonďák zaváhal. „To sice jo, ale mně to nestačí… a staříkovi taky ne. Řek mi, že až se objeví někdo, kdo se mi postaví, mám ho odstranit z cesty.“

Anděla to zaujalo. „Takže… ty bys byl ochotný ušpinit si ruce? Samozřejmě za předpokladu, že bych to celé vzal na sebe?“

„Jo, klidně! Ta holka musí zmizet. Stařík říkal, že ji mám víc poznat, ale nechce se mi zahazovat s takovou nulou. Udělej to ty!“

„Bude mi ctí, budoucí pane prezidente!“

--------------------------------------

Molly nadšeně objala sestru. Rita dorazila i s malým Reggiem.

„Dáš si něco?“

„Limonádu, jestli máš.“

Nalila jí oranžádu do sklenice. „Mám novinu!“

„A jakou?“

„Budu mít brigádu! Ale kde, to ti neřeknu. Chci, aby to táta věděl jako první!“

„Jasně, že jo A jak jsi k ní přišla?“

„Víš, to bylo docela zvláštní. Netušila jsem, že takový ty headhunteři, lovci talentů, se baví tím, že sledují, kdo si prohlíží jejich vývěsní cedule. Oslovil mě přímo manažer firmy, věřila bys tomu? Prý to můžu na pár měsíců zkusit, a když se osvědčím, přijmou mě natrvalo!“

„Tak to zní skvěle! Moc ti gratuluju!“

Chvíli ještě řešily typické holčičí záležitosti, než Molly opatrně poznamenala: „Hele, Rito… Reggie pořád nemluví a… neměl by už vypadat starší?“

Démonka měla připravenou pohotovou odpověď. „Bude to nějaká genetická anomálie. Byla jsem s ním na neurologii, ale nedávno mi volali, že se ty výsledky někam ztratily. Musí všechna ta vyšetření absolvovat znovu! No, co naděláš, to je holt život!“

Mávla rukou, ale po tváři jí přešel stín. Reggie přestal růst… má víc z anděla než z démona. Cítí, že je něco špatně.