Nepopsaný list - 25. část - Demolice

Simon Jones právě hovořil se svým chlebodárcem.

„No, Simone, dokázal jsi nemožné! Nemám sice ponětí, jak jsi to udělal, ale Steve přestal být protivný, a dokonce se těší do školy.“

„Pouhá obrácená psychologie, pane prezidente. Někdy Vás to naučím.“

Odložil telefon a rozesmál se. Plán vycházel dokonale. Slečnu Wessnerovou provedl po firmě, všechno jí ukázal. Neskrývala nadšení. Už týden a půl pro něj pracovala. Kdyby nebyla dcerou té ženy, co ho nyní ohrožuje ze záhrobí, dmul by se pýchou, že dokázal sehnat tak pracovitou a spolehlivou osůbku. Jenže ze zkušeností věděl, že ty nejpalčivější vzpomínky zůstávají skryté hluboko v podvědomí a v nestřežené chvíli vyplouvají na povrch.

Steve se tvrdošíjně odmítal s tou dívkou sblížit, považoval to za ztrátu času. Pro Simona to nebyla překážka. Pár nedůležitých informací z ní vytáhl. Jednomu ze svých věrných poručil, aby ji sledoval až domů. Zjistil, že ten dům krásně zapadá do jeho plánů. Teď už jen připravit vše potřebné!

Díky konexím nebyl problém zajistit, aby všichni obyvatelé domu, s výjimkou slečny Wessnerové, byli ve stejnou chvíli uvnitř. Zvrácený plán nabýval stále obludnějších rozměrů. Anděl vše sledoval z jednoho z neobydlených pater. Jeho muži „zajistili“ budovu a v civilu hlídkovali v její těsné blízkosti. Nic se nemohlo pokazit.

----------------------

Molly se vracela domů, byla s kamarádkou v cukrárně. U vchodových dveří se zarazila. Po obou stranách budovy byla natažena bílo-červená výstražná páska. Tento dům je určen k demolici, hlásala velká cedule nad hlavním vchodem.

„Cože?“

Neváhala ani vteřinu. Přelezla hrazení, odemkla dveře a spěchala dovnitř. Brala schody po třech. Před jejím bytem, ale i u sousedů, někdo naskládal objemné krabice. Za dveřmi se ozývalo hlasité bouchání.

„Bedny… A vedou z nich dráty! Co má tohle všechno znamenat?“