Nepopsaný list - 28. část - Cáklej démon

Nedalo mu příliš práce proradného anděla najít. Poznal ho okamžitě. Skláněl se k detonátoru. Jistě mu neuniklo rozbité okno.

„Steve? Steve, kde jsi?“

Pak zaúpěl, protože ho čísi silné paže přimáčkly ke zdi.

„Vzpomínáš si na mě?“

„Jo! Ten cáklej démon!“

„Cák… lej… dé… mon?“ Usekával ledově, vařila se v něm krev. Jeho hruď se obludně nadouvala. Lidský oděv zmizel, vystřídaly ho tmavé chlupy, ohromná tmavá křídla a velké, zahnuté rohy.

„Tak už víš, kdo jsem, ty bídný červe?“

„Sa… Satan… nejvyšší z démonů,“ vyhrkl Jones, v očích děs.

„Velmi správně! A vzpomínáš si taky, co jsem řekl, že udělám, pokud se my dva ještě někdy setkáme?“

Anděl zbledl v obličeji. Luciferova silná paže mu stiskla hrdlo. Vládce pekel z něj vysával životní energii, až z ní zbyl jen ždibec. Dost na přežití, ale málo na plnohodnotný život.

 ----------------------------

Dvě zdravotní sestřičky procházely kolem jednotky intenzivní péče. Jedna se naklonila k druhé. „Přivezl ho sem nějaký chlap v černém smokingu. Hodil na stůl velký obnos peněz a řekl, že dokud vystačí, máme ho udržovat na přístrojích.“

„A co mu je?“

„Hluboké bezvědomí. Občas sebou škubne, v takový divný křeči. Musí ve snu prožívat něco hroznýho.“

Opustily ztichlou chodbu. Čekali na ně další pacienti.