Nepopsaný list - 29. část - Epilog

Archanděl Michael zahlédl známou tvář blízko hřbitova.

„Luci!“

„Nepřibližuj se. Nemám nejmenší chuť mluvit ani s jedním z vás čtyř zrádců!“

Chtěl něco namítnout, ale raději to spolkl.

„Jak je jí?“

Lucifer si vzdychl. „Řekl jsem jí celou pravdu, nic nezamlčel. Pořád brečí. Zatím nechce slyšet, že jí její dosavadní život můžu částečně vrátit.“

Anděl se zamyslel. „Co uděláš?“

„Prozatím jsem ji omluvil ve škole. Odklízení těla, úprava vzpomínek, vlčí mlha, přece to znáš. Tím, že se z ní stala démonka, se věci o dost zjednodušily. Pokud o to bude stát, můžeme to zaonačit tak, že se nic z tohohle nestalo. Jediným neměnným faktem zůstává, že Jeff Marshall musí zařizovat pohřeb svého, životem unaveného, potomka. Policie to vyšetřuje jako sebevraždu. Jiné svědky nemá a žádné další tělo se nenašlo.“

Michael přikývl. „A Hugo? Ještě se čertí?“

„Pozval jsem ho na skleničku. Říkal, že stejně tušil, že to tak dopadne, prý… „ta malá se ti zavrtala pod kůži až příliš hluboko“.“ Pak démon přeci jen malinko zvážněl. „Řekni mi, Mikey, uznal Všemohoucí nakonec tu prohru? Nebo vymýšlí tisíc a jednu výmluvu, proč ta sázka neplatí?“

„Čin té dívky v něm zanechal hluboký dojem a…“

Lucifer ho přerušil zdviženou pravicí. „Nelži mi, Mikey!“

Anděl si povzdychl. „Ne, neuznal. Je to přesně tak, jak říkáš.“

Pán démonů pobaveně potřásl hlavou. „Ten starý kozel se zkrátka nikdy nezmění!“