Pokus o NIC

Dostal jsem se až na hranici zen kóanu a na problém bez řešení. Potom mne napadlo; napíšu báseň, kde uvedu jen název básně a nic víc. Když jsem to měl, a já se díval na ten prázdný papír s tím názvem básně, opět jsem si uvědomil, že ani to není nihilistické. Vždyť už samotný název vytvářel určitý rámec něčeho. Onoho prázdného obsahu, definovaného názvem. Samotná prázdnota papíru se stala sdělením, což už samo odporovalo nihilismu. Pochopil jsem, že skutečným 100% nihilismem by bylo:

_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_

• ŽÁDNÝ NÁZEV

• ŽÁDNÝ PAPÍR

• ŽÁDNÝ AUTOR

• ŽÁDNÁ BÁSEŇ

_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_

Poznal jsem, že nihilismus se nedá nijak vyjádřit. Jenom prožít. Dostal jsem se do bodu myšlenkového zhroucení, kdy chci něco nihilistického vyjádřit a přitom se to nedá. Zachvátilo mne zoufalství z nemožnosti vyjádřit nicotu!

A tak jsem napsal aspoň toto. Ale bohužel, už je to NĚCO a ne NIC.

~

Chtěl jsem napsat něco,

ale to něco bylo už něčím,

tak jsem napsal něco o ničem

a to bylo vším.

~