[Bez názvu]
[Bez názvu]
Anotace: Je to má nejtišší báseň — postupně mizí, až zbyde jen bílá stránka, protože někdy je největší poezie v tom, co už není.
Píšu prázdný řádek,
co kdysi obsahoval slova.
t
Písmena zapomněla v
a r .
Báseň umírá,
když je čtena.
Oslavuji nenapsaný epitaf
mrtvých vět.
Každá kaňka —
portál neviditelna.
Kdo nečte,
jediný rozumí.
Z úst sypu verše,
jak obětiny
na hrob
vymazaných.
Hnojím slabikami
svá první slova.
Čtenář — lopata,
vykopává mě z textu.
Z hrobu veršů klíčím,
z ducha poezie.
Tato báseň
je sebevražda,
kterou páchám
tvýma očima.
…
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Báseň ožívá, když je čtena, předává, stejně jako obraz, socha, když se lidé dívají, hledají si a nachází, srdíčko...nebo se pletu?*
12.08.2025 15:32:51 | cappuccinogirl
Nepleteš se - máš svou pravdu. To je to kouzlo poezie - každý čtenář ji oživuje jinak. Zatímco já píšu o smrti textu, Ty vidíš jeho zrození.
Děkuji za návštěvu... :-)
13.08.2025 21:40:41 | malé srdce - Z.V.
Jsi opravdu na nápaditý - líbí se mi nápad básně i tvé zpracování textu. Studovala jsem grafiku. Tak si toho hodně všímám. U tebe mě baví jak si jednoduše postačíš s rozhraním literu. Tvoje básně jsou tak víc čtivé
Obdivuji :)
12.08.2025 08:17:12 | LuminarisAlba
Absolútne geniálne! Táto báseň je hlboká, silná! Oslavuje smrť slov, no zároveň ich vzkriesenie v mysli čitateľa!
11.08.2025 21:26:32 | IronDodo
Díky Dodo za všechna Tvá milá slova. Za zastavení a komentář.
11.08.2025 21:31:46 | malé srdce - Z.V.
