Šeptodenní hvoz

Šeptodenní hvoz

Anotace: Momentální myslitvorná anamnéze hypotetických faktorů tvorbokamenné imanace při četbě V. Holana a Stanislava Lema. Krátkoroviná nízkofrekvenční reflexe na polygrafem nekonečna plus jeden nedávný sen o touze a zhmotnění závislosti.

I.

 

Slepé šelestění v kaktusech touhy ostražení...přes les by třes nechodil v-šepotdenní...pro ontologicko epistemologický lobismus by bořil...mop mozku map řevnění...až za finálních senzorií budoucích...kolonizační vozku...protíží post-kolonizační eko-svozku....na minimalizačním tůňci exoexperimentálním podvozku.

 

II.



Šelestění tisícerých křidélek loutnů...tichošlápkových vířelek šlahounků...střelnopraché divinace pazdounků a zdounků...malicherné štace zvounků v šatech pozounků...jak teleskopické vystraženosti malých nervů...plout se pro odezvu...hluboce mrkat když do neznáma tě zvu..

 


III.


Vířivá nehybnosti sloupů...jdu k pláči...křehkosti vidlic nahých sápati se koupu...v břidličnaných jazylcích kroupů...když konfrontace konfliktů...simulaker dřiv likrů...z copu informační teorie her roupů...palimsesty z palisád po nocích chroupu.



IV.


Úzkost mhourající mrákavy...rozmrákocené usínající nevinnosti prázdnoty davy...nad neviditelné sličnosti pěnkavy...za miliardletkvěté evoluční dálavy...kam uprostřed stály horních sfér stavy...když cévy cév pulzů rozednili post- i transantropický přízrak žravý...pro lidstvo sezazené z trůnu zdravý.


V.


Prchot pršení v octnutí zašlosti věků...mrtvolnost přikrmována zživýchvstání květů...bělásčí sepnutí vybíhají světelných let v ústřetu...kam koncový vývin záhadné Odysseyi spouští stou kazetu...až omegačasu atraktor odevzdá vetu...tiš tiš otče tiš alfu v ústretu...kde hvozdy na hvozdech z jahod stravují se z mimozemskýho fetu.


VI.


Ó po oučcích temenech slabé metapaměti...metalurgií theogonie gró kosmu laská po pleti...optorobotické chrlení v plameni a biolordičtí kmeti...nesmrtelnost křesadlokřídlých sune se ve změti...jen kosmooptimistická autofagie v průleti ze smetí...hledá pouzderné váčky za dosud nevtělené galaktické děti.


VII.


Tam páchnou pudem svitná padoušství pulzaroidu...pangenetická mládí za tmou proutně líh dáchů z lidu...po němž výojových technočlánků vypojí z klidu...mezerou odpoví že kvazikvazar se jen skví...a panenka na nehtu bitev mezi světy...zanechá dědictví než osudem se plástve lidstva zpečetí...jen z idylice z poupat bude kradmo dnes mlčeti.


VIII.


Neomlouvané zebroviny civilizace théta umrlčina...bez přechodů megapolí skvouce se palčiví stroužky zbytků třtina...po níchž stéká milionů zaniklých přístrojů lidských chyb vina...a poslední rybka v očích nebes oceánu stoupá polapena jíž tisíce let jiná...tam virtuálních bůžků ad excelsa vesluje do myriádčitého džina...jež supluje za astropina...a jeho hlavová explozivní střepina...ona staletá múzická psina.


IX.


Noční muka stáze u nebožtíka všech psy-květin žalostná...tiché nezbytnosti hoví čin pulzaroidka vrávostná...od hvozdů štětinek jádro zemské vychladnuto...břehů břeh na dalším konci dekády impérií prolnuto...kam mýtické jho dne proputuje hnuto...střelou krutou na váhu jader nukleidů přepnuto.


X.


Jen stavbo chrámových omládnutí od pobídnutí až po trasy dalekých hvězd zkřehnutí...blízkost svatých říhnutí nesčíslných boho-rodin rozpohnutí...jednot plodiva živých čití...velikášské pravdy tesknutí...opoutané jílčí rukojeti ubití...letkostavby drah jen je po vrstvách inkognice sférství čupřiti.


XI.


Jen šelestění vzrůstající...vzrůstající do komínče krematoria levitující...Vice-kosmického majáku Zživória obnovující...fosforesktivně aktivně rozdvojující čepílčata nových datoproudnic...odkud znovurekonstrukce lidských jadérek zvonic...batyskafně ozónem oroduje do plodivného...až sémanto-ekvalizé-na dvacátou sedmou planckovi té...odpovědi pole světného...senzória...Matko Májo & Avídyo...adios.


XII.


Dvanácté spojuje první články s posledními řetězci...od počátku ty vzory na obloze vypadaly jako Tanguyiovi řinčící psy...vytrousívá se z nich po vteřinách horostavebné minci...krápníkové růžolíce skici a krajiny...jež roz-poznány...hnány jdou...neuvěřitelnou oblohou....za níž už staví se oči...pro křížové krásy vědění.... v týlu řevnění...tam obzor volá...dalším generacím...dalším...nohám k padá...učitel paty...jež bloudil pod horou...nosíce lístku šalvěje blyštivou...plánovač iluze...král nové dimenze...jež není s tohoto Vesmíru...však na míru těm...kdo kouzlit s princi jdou...


Autor Happyyz, 03.06.2014
Přečteno 462x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter