Jo, v čekárně u doktora
tam jsem fakt už jako doma,
ráno vstávám s hrůzou v hlavě,
čekám, co zas na mě padne.
Doktor už mě vidět nechce,
jemu se to řekne lehce,
stále tvrdí "NIC VÁM NENÍ!"
jak mi je, však vůbec NEVÍ!
Na hrudníku divné dění
není možný, že nic to není,
špatně se mi taky dýchá,
u srdce mě při tom PÍCHÁ!
Zdravovědu pročítám,
Bože, tohle taky mám,
úzkost, stres a v rukou chvění,
a pak že prej NIC MI NENÍ!
Apatyky není třeba,
dávno ji mám celou doma,
nechuť k jídlu stále mám,
tak jen prášky polykám.
Procházky prej dělaj divy,
nejsem blázen, znám ty viry,
všude číhaj, lítaj vzduchem,
radši zdechnu doma PUCHEM.
Polévá mě teplo, chlad,
chvíli nechuť, pak zas hlad,
ke všem svatým už se modlím,
pane Bože, já snad OMDLÍM!
Nejdřív zima potom hic,
že bych chytnul zápal plic?
Rychle hledám informace,
neb se mi chce taky ZVRACET!
Plnej nos a suchej kašel,
teploměr jsem rychle našel,
třicet sedum! Bože, Kriste!
rychlou volám A TO JISTĚ!
Teplota mě položila,
beru prášky, tak čtvrt kila,
chci ji srazit rychle dolu,
no snad jsem nechyt tu EBOLU!
Myšlenky se honí hlavou,
dokud jí mám ještě zdravou,
snažím se v ní najít vinu,
co když mám i RAKOVINU!
Už jsem zase u doktora,
čumí na mě shora zdola,
chvíli mlčí, chce mě napnout,
tentokrát to musí klapnout.
Utápím se ve svý zlobě,
což nevidí půl mě v hrobě,
Bože co kde studoval,
kdo mu vlastně diplom dal?
Zas mám všechna vyšetření,
verdikt stejný, nic mi není,
z posledních sil co ještě mám,
závěť sepsat utíkám.
Cestou skočím do piety,
vybrat věnce, urnu, květy.
Udat svoje přesný míry,
ať se vejdu DO TÝ DÍRY!
Chlápek na mě divně kouká,
na stůl fernet postaví,
naleje nám dva panáky
a praví ... CHLAPE NA ZDRAVÍ!