Strach z večera

Strach z večera

Anotace: Je to spíš pokus, budu rád, za jakékoli zhodnocení

Ráno jsme se poznali, dopoledne se spřátelili, už v poledne jsme se milovali a večer, přišla nenávis.Ten den byl tak krátký, přesto že trval celé století.
Ráno, když jsem tě poznal, zpomalil se čas, byli jsme mladí a patřil nám celý svět.

Dopoledne, když jsem tě poznával, doufal jsem, že neuplyne další minuta, my zůstaneme stále přátelé a svět bude náš.

Když ale přišlo poledne a já poznal, že se mezi nás vloudila láska, byl jsem šťastný, že dopoledne je pryč. Byli jsme stále spolu a když jsem ve tvých očích viděl lásku, čas najednou nebyl a celý svět zmizel. Celý svět se schoval do tvých očí a teď jsi pro mě byla celý svět ty a čas byl vzduch který jsi dýchala... Nebylo nic co bych chtěl vidět víc, než ty tvé oči. Nebylo nic, co bych si víc přál, než být s tebou a nemuset tě nikdy opustit.

A když už se zdálo, že se mé přání splní, začal přicházet večer a ty jsi se mi začínala odcizovat. Z tvých očí zmizela ta krásná jiskra lásky a své oči jsi začala skrývat. Až večer přišel úplně, tvé oči jsem již nespatřil, tvůj dech necítil, tvou tvář nepoznával. Odešla jsi... Byla jsi pro mě celý svět a najednou jsi zmizela... Zmizela jsi, aniž by jsi mi ten můj svět vrátila. Vzala jsi mi čas, který jsi dýchala, i svět, který se schoval do tvých očí. Nezbylo nic, jen tma a bolest z toho, jak jsi mě srazila do kolen.

Už byla noc, když jsem byl konečně schopný zvednout hlavu a podívat se před sebe. Stále jsem si pamatoval jak tam stojíš a doufal jsem, že tam zase budeš, ale ty už jsi tam nebyla. Nebylo tam nic. A já celou noc trpěl a bolelo mě srdce. Když začínalo svítat a přicházelo ráno, vstal jsem. Vstal jsem a tozhlédl jsem se kolem sebe, tebe jsem však neviděl.

Šel jsem domů a cestou jsem tě hledal, ale marně. Před domem jsem potkal krásnou dívku, usmívala se na mě a pozdravila. Moc jsem chtěl opět úsměv a seznámit se s tou dívkou. Neudělal jsem to, bylo krásné ráno, ale já radši zašel do domu, aniž bych věděl proč. Sám sebe jsem se ptal proč... Odpověď jsem dostal až za pár okamžiků. Byl to strach. To strach mi bránil v seznámení. Ten nesnesitelný strach z toho, že když tu dívku dnes ráno poznám, příjde zase večer. Strach z toho, že příjde večer a já nebudu mít opět nic... Nebudu mít ji, ani čas, ani svět.
Autor Křemen, 30.11.2015
Přečteno 782x
Tipy 4
Poslední tipující: mkinka, JenTakNěkdo, Frr
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Silné až plačící.

22.05.2022 20:15:36 | mkinka

Toho si moc vážím, děkuji :-)

22.05.2022 20:17:37 | Křemen

Ráda jsem zavítala.

20.12.2022 16:36:04 | mkinka

Pokaždé, když to čtu spustí se slzy a vidím přes ty zamlžené oči, kolik jsem toho přes svůj strach v životě ztratila a už se nevrátí zpátky. To je více než text. Je to zkušenost i bolest zároveň.

20.12.2022 16:40:08 | mkinka

Děkuji, moc si toho vážím. Je pro mne nejvyšší poctou, když to psaní dokáže v někom probudit víc, než jen zájem o text.
Všichni jsme někdy ovládáni strachem a často nás to něco stojí. Něco ztratíme, nezískáme, propásneme nebo zkazíme... Nezbývá než se poučit z minulých chyb, aby jsme v budoucnu, mohli dělat nové :-)

20.12.2022 22:35:47 | Křemen

Ano. I tak to cítím.

21.12.2022 13:10:30 | mkinka

Naprosto skvělé! Smutně pravdivé :)

06.12.2015 00:49:57 | karkulik96

Děkuji :-)

07.12.2015 20:46:45 | Křemen

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí