o bez u...

Anotace: cestou do FortUnie...tán čtrnáctý...zas trochu něco o Rýze...za bezem...a jejími zády... mimochodem velmi úhledně vymodelovanými připomínající Berniniho výtvory...

...máme tu mosaznou věc na držení
dnes přespíme na jednom šlechtickém sídle...
mělo být sice už dávno na severu
ale díky počasí si ještě chělo užít zimního podzimu...

bloumal jsem po chodbách
pak se zastavil a natáhl
v jednom ze salónků
a z nějakého důvodu
nejspíš díky zubícím se procválajícím sobům
přivábila mou mysl Rýha...

...celá její osobitost
a tak trochu tkví v tom
že všechno co v ní je přirozené
dosud podléhá tomu nepřirozenému...

...dokáže třeba zvětřit vřes či borovice
stejně daleko jako pes večeři
umí být taky ještě víc nenábožná než já
a v cynismu dokáže zajít
až branám hájemství pekelníka...

...zeptal jsem se jí třeba
co kdyby mohla někdy někoho zabít
aniž by byla potrestána
odpověděla mi
že asi nějakého optimistu
lidé totiž mají rádi smích
ale nemají rádi ustavičný úsměv
takže jim veselost bez dobré nálady
leze hrozně na nervy...

...navíc je leckdy pořádně umanutá

západ slunce je pro ni například pořád západ slunce
a žádné zhasínání lampy
co obstarává nějaký praktický sluha ve vesmíru...

...usadila se ke mně na otoman a usmála se
,,Víš Jizvo mě vlastně vůbes nevadí
že o mě takhle potichu přemýšlíš

mohls to říct klidně nahlas

něco ti ráda prozradím
třeba co se týká bezbožnosti
někde jsem četla
že například za vlády Tudorovců
vyplývala neoblíbenost katolictví
z výrazu hokus pokus
původně hoc est corpus...

...také jsem si vzpomněla na jeden příběh dámy
která byla jen částečně oblažena teosofií
a často odpočívala

na podobném bytovém příslušenství jako teď ty
ovšem po delší době zjistila
že je to mahátma

přikrytý orientálním rouchem
ležící na zádech
ztuhlý v posvátném vytržení...

,,já ovšem na rozdíl od ní vím na čem případně kom sedím,,...

ohnul jsem nohu v koleni
a polaskal jí nerv pod ohbím jemně vytvarované čelisti
jehož dráždění znamená totéž
/dle shodného mínění Ulitánských kapacit/
co pro muže dobrý doutník...

získala tím nádech žhavé Španělky
a ne zcela úspěšně svůj dychtivě plachý obličej zastiňovala hávem
který připomínal procesí
v podání secesního malíře...

odvedl jsem ji k oknu křehkého vzoru
a při pohledu přes barevné kovy do pod zimní krajiny se zeptal
,,umíš Rýho psát sonety?,,

lehce se zachvěla
jakoby zaslechla v mém hlase náhle cosi tak blízkého citu
vzápětí se ale díky své moci zklidnila
a její vliv odolal tlakům živelnosti...


nedal jsem nic znát a pokračoval
,,Co tě při tom pohledu napadne nejdřív?,,

,,Vím co myslíš...to co tak často již,,

,,Ano přesně ten pocit mám
zbloudilých v bájnou říš,,.

,,Víš přál bych si aby na takovémhle místě končil svět
v tom tkví krása přírodního umění
pak mám totiž pocit jako bych nebyl někde daleko
ale co nejblíž,,.

V jejím kypícím podvědomí se cosi hnulo
jako horký závan
jako pocity které má žena když neví co si myslet o muži
jako něco z čeho vytušíte že se mění počasí...

,,Přijdeš mi Jizvo svým způsobem jako vědec
o něhož věda z jistých důvodů přišla
a nebo spíš jako přírodozpytec staromódního druhu,,.

V nepatrném gestu mé ruky
bylo cosi tak bezmezně přidrzlého
že její tvář ožila pocitem
jaký si přála dát najevo nejméně
,,Jsem rád když se usmíváš zevnitř,,
Strhl jsem ji k sobě po způsobu vichřice
a pak zmizel z místnosti jako průvan
nechávajíc ji stát s dlaní zdviženou k rozvátým vlasům...