FortUnie...konečně

Anotace: plnoletá...

...těžko jsme se s Rýhou mohli v takovou chvíli něčeho obávat
podobně jako Johanka z Arku
když se jí chystali upálit na hranici
asi také nebyla nějak rozrušená
že stojí na slunci
bez klobouku...

a vskutku...

než jsme se nadáli uviděli jsme
lehce potřísnění čímsi co připomínalo namletý vesmír
FortUnii v plné svěží kráse...

město uzardělé
a cípaté jako hvězdná vlajka
svazu rudokožských republik
z lesknoucích se polévaných cihel
jehož panorama se ježí fantazií
a půdorys si nezadá s excentričností spekulantů
s uměleckými sklony…

jak zvláštní asi jsou lidé kteří tady bydlí...

obzvlášť zřetelně se jeví
ta přitažlivá neskutečnost za soumraku
kdy se pitoreskní střechy rýsují temně
na pozadí červené
a celá ta bláhová země vypadá
jako oddělená od světa
osaměle plující jako mrak...

uvítala nás úsměvem sama paní Radostka
hlasem co by mohl přivolat monzun
a přípitkem ,,Vody uherské královny,,...
pozn. vzít si recept

hned zpočátku jsem odhalil zajímavou skutečnost
chování žen je jedním z místních paradoxů
jsou velmi emancipované a přece
skládají mužům zcela zvláštní poklonu
jaké se normálně nedočká
poslouchají totiž co říká…

přichytal jsem si pro Radostku pár otázek
první:
,,Čím je ve FortUnii úsměv?,,

odpověděla hbitě
,,V jistém zoologickém smyslu
je to vlastně instinkt
co vyvolává přízeň a lásku,,
a živočišně se zazubila…

pozn. zajímavé tady zřejmě ještě neznají přetvářku…

otázka druhá:
,,Jsou ve FortUnii fobie?,,

odvětila takřka láskyplně
,,Jistěže příteli ono je to často dáno ohrožením již v dávných dobách
k zajištění přežití
určitě se radši odplížíte od srázu se sevřeným žaludkem
než budete lehkomyslně balancovat na jeho okraji…

třetí otázka:
,,Všiml jsem si že tady máte dveře jak jste na tom s prahy?,,


,,Patrně vím kam míříte
člověk si často vytváří prahy
které za pomoci rituálů překračuje
z jedné existence do druhé
v jakési víře
ovšem tady u nás je nepotřebujeme
a popravdě dveře tady máme jen k rozptýlení
však uvidíte až se ubytujete…

pozn. velmi objevné rozmlouvání
mám poněkud zvláštní pocity oproti Zemi
kde panuje přesvědčení
že žena následuje muže
zde si spíš myslím
že kráčí o kus před ním...

Rýha ucítila můj zkoumavý pohled
otočila se a klidně snesla můj pohled
nového úžasu a možností
a mě vešla do duše
její podoba
nenarušená slovy
v tichu extáze…