mít co říct...

...vím že máš ráda ozvěny
a taky pukavé zvuky žárovek
když s nimi házíš o zdi domů...

pořádáš výstřední šarády
naprosto nevyzpytatelná
rozmarná
a je prakticky nemožné s tebou vyjít
někam ven
ale vždy představuješ impuls
co dokáže vzrušit
až do takové krajnosti
co je za nejzazší mezí

...RÝHO...

sedíš na houpačce
a pohybuješ se ladně
jako zvláštní kyvadlo
takže čas který strávíš
překonáním vzdálenosti
od jednoho bodu k druhému
pro mne je výsledkem
tajemného spiknutí
mimozemských měr
jedinečnosti bodu
dua dimenzní abstrakce
trojností čísla Pí
odmocniny ukrytého čtverce
a dokonalosti kruhu…

vyzařuješ podivuhodné fluidum
při kterém je snadné
přijít o rozum
a s každým kmitem
zanecháváš nepatrnou brázdu…

ta brázda se rozšiřuje
a mění na příkop
ve stěží postřehnutelné podobě
pentakuly příběhu
zaznamenaném na pouštní pláni
stopami bludných karavan...

ty stopy sdělují
co jsme dělali
mezi dvěma dobami ledovými
a snad i co budeme dělat dál
až se zas někdy objevím…

tak mě napadlo
že když se lano prodlouží
do nekonečna
k nejvzdálenějším galaxiím
někde tam tkví
navěky nehybný
pevný bod
ten co není vidět
nemá žádný rozměr
a sám se neotáčí…

v ten vrcholný zážitek
kdy se pohybuji se vším
ale přitom vidím i To místo
ve kterém unikám prokletí
panta rei…

účinek drinku šťastné chvíle
pomalu slábne
a rozplývá se iluze
že věci tak jak jsou
jsou skutečně správné
a život je dobrý…

…už musím jít
odkládám pero
lehce se dotýkám Tvého čela..

…RÝHO…

Na Shledanou