Anotace: Možná to tak je, ale spíš ne...
Jsem igelitový sáček. Mám strach pocit, že jsem prázdný. Kde jsou mí dva tvrdý rohlíky s prošlým malinovým jogurtem a hliníkovou lžičkou?! Jsem ve tmě, pode mnou kdesi v koutě vpravo dole se krčí hejno vajglů a všude vedle jsou torza věcí, které jsem kdysi ochraňoval a bránil vlastním tělem. Teď vidím světlo, a najednou zase tma a všichni na mě padají. Slyším hluk a cítím teplo. Kde to jsem? Na čem to proboha ležím? Ne, nechci do té obrovské pece, ta je pro kelímky z automatů s hnusnou kávou, ne pro mě. Prosííííím ne, strašně to bolí…..jsem PET láhev
Jo, proč ne. Je čisté, co je spálené. Také jsem byl - vším možným. Jsem zvědavý na další povídání.
15.02.2015 21:46:54 | VEDz RVAHEs
A prý jen stromy mají duši ;)
Teď abych si dával pozor, na co šlapu :)
15.02.2015 21:18:46 | Nespavec