Nepokoj přístavů...

Anotace: není mnoho co dodat, ve stručné anotaci vyzvěděl o vesmíru patřičné juxtapozice fraktálního zlomu a poté už patřil mezi divergenty tohoto staletí, jízda nešla zastavit v rovinách nesčíslných.

Než započněš snění....

Pravil jsi o nejednom znamení, že jej nevyslovíš, ani z poloviny zlomené, v páteři paměti, o které lidstvo nic netuší.'

Viděla jsi mne na tom staveništi z popele diecézní lávy zesnulých.

O čem to píšeš, otázala se oáza postupně se měnící v klaviatury, zesnulý astrofútista a formální surreálný futurista, oba chyceni v poutech slova.

Slíbila jsem ti, že ti povyprávím příběh, tak jak jsi jej ještě neslyšela, šlehající plameny a nože všech zlomů lucerny bohů.

V dálné budoucnosti se vyjevovali struktury a superstruktury pohonů každé molekuly, která poháněla zvuk ve vzduchu.

Na prahu každého přístavu se vklínila nová syntetická látka, o které nešlo vypovědět mnoho za pomocí dnešních technologií

Něco bylo ve vzduchu a mělo to podobu o jaké by jsi nesnilo ani za padesát sto let.

Imersivní pád do prostoru ve kterém se rodilo tělo sonična a stroje vydávající hluk tisíceré timbry.

Vzdálené dialekty nezrozeného trupu a korpsy pohozené v levitujícím torzu mnoha dimenzí.

Vše dokonale nevyjádřitelné v iluzivní harmonii vkládalo svoji pečeť do ústí letové dráhy mysli.

Můstek se vsadil do korunky ze které vyrůstala hlava a to je působnost toho co vyprávějí příčiny sami.

Moře vzdálených synestetických průzkumníků narazilo na první zocelení celokovové polotekuté matrice.

Anatón Ventrix a sypač svěceného popele mnoho postav vymyšlených jen pro skandování jmen.

Useknuté údy v sekvencerech a pouzdra na samply destruované samou váhou patetického kladidla noci.

To co jsi zachytil je víc než rozprostřené vědomí na vlnách je to samotné obětiště prahu.

Diecéze vzpomínek nestanutelného organismu v jejích slzách.

Samotná složitost průniku průrvou kam už neosvětluje ani nejzazší koloniální maják.

Na stupni vítězů vzdálené rasy sledují stopy vyhubené dialekty zapomenutých mýtů.

Osobnosti gnóze laterární šípy rozvětvené flóry měnící tvary jazýčkem jazylky podzátylčí.

Co dřívě amorfní dostávalo podobu styčných ploch hrajících si v paměti vzdáleného Artefaktu.

Artefaktu synestezie postavy kterou jsme se měli stát ve vzdálené tortuře korpsů budoucnosti.

Rotujících v křídelnatém zubu metaprostoru až do vyprázdnění toho co jej naplňovalo v podnebí času.

Moře důležitostí neskutečně se vyjevující patentem signatury do celistvé paměti galaxie.

Ramena středně gigantických prstenců a řapínů ocelových pavích a sovích očí vtělesněných obrazem bez rámu.

Partitura šestizpěvá je tvým osudem vyzpívat dějiny univerza až do bezkončí.

Tam kde stalo se zrození nejvznešenějšího z posvátných princů travin kořenů.

Antologie vesměrnosti a všechny skrývané kolektivní metempsychózy odických blíženců bytostí kosmu.

Síťové spektra taurus a ventromortalis halucinace zabíjející naši podstatu ve vykořenění odcizeného.

Alba z budoucnosti nahravé ve vzdálených studiích pod lávovým krev jiných solárních soustav.

Nevyslovitelné řečiště nehybných a nahých šílenství přibližujících se úst padáku myslidaru.

Ad adendum rododendrum actum perforum penetracium

A cryzantena anatem a sem vsuň ty svůj Sen.

A tak počalo vyhubení nejvznešenějšího prince.

Experimentu na pokračování trvanlivosti Energie.

Člověk šklebící se pulz na slunci entropie...