Poslední slova

Anotace: Ani nevím, co to je, je to krátké, ale i tak dlouhé víc, než by si zasloužilo.

Tak je to tady. Konec příběhu. Jedna věc je vždycky zvláštní… Pokaždé lidé chtějí, aby příběh dopadl šťastně. Přeskakují řádky, někteří dokonce stránky knih. Zatrpkle sedí v posteli s přesvědčením, že nebudou-li myslet, nebudou-li žít, překonají útrapy dnešních dní. Překonají to nekonečné čekání, jakoby snad čekali na zázrak. Všichni tak netrpělivě ťukají prsty do stolu a neví, co můžou udělat proto, aby tady už byl ten kýžený konec. Zasloužené šťastně až do smrti. Nebo má-li být konec zlý, ať je to tu co nejdřív. Aby mohli konečně odejít. Aby mohli v klidu ulehnout a nemuseli čekat na další nejasné jitro.
Konec je tu. A panebože, dopadlo to jak nejlépe mohlo. Všechno je dokonalé. Princezna jde uličkou kostela za svým princem, děti našli svojí matku, ubohý dobroděj nalezl štěstí a radost, zkrátka příběh končí a není člověka, jež by si z příběhu neodnesl něco dobrého. Zní krásná, tichá hudba. Tóny jen tak lehce kloužou po stěnách, dávají barvám lehce růžový odstín až se nakonec zmocní celé scény a vše ostatní je jen tichý tanec, který podtrhuje kouzlo. Všechno je zkrátka… Perfektní. A člověk si to najednou uvědomí…
Je tady poslední píseň a příběh končí.
Poslední věta, poslední pohled, poslední myšlenka a na všechno je najednou tak málo času. Až ta píseň dohraje, je jedno jak byl konec krásný, příběh je u konce a tak i ty nádherné, tiché melodie, úsměvy, všechna radost odejde s tím. A pak je zase na chvíli tma. A člověk sedí a přemýšlí. O čem to vlastně bylo? Co teď cítím? Smutek. Stesk. Ale ne po konci, ale po příběhu, který ho minul jen sotva s povšimnutím, jako by nic jiného než těch posledních pár vteřin neexistovalo. A najednou člověk lituje, že neprošel celou tu cestu po vlastních nohou. Že si neužil zelené louky i kameny. Květiny i bláto. Slunce i déšť. Protože na konci toho všeho, ať už dobrého nebo špatného, na konci nezbude nic, jen ta cesta a její příběh. A nebudeme-li žít, ale jen přežívat v nedočkavé touze dojít na její okraj, pak také můžeme na konci zjistit, když všechno utichne a nastane tma, můžeme zjistit, že nemáme ani ten příběh…