Anotace: .....
Když jsme malé děti, těšíme se.
Na to,
jak se z nás stanou dospělí
jak si budeme moci dělat, co budeme chtít.
A pak,
když přijde ta chvíle,
když stanou se z nás dospěli,
chceme být dětmi.
Protože...
si začneme uvědomovat,
jak moc je náš život vratký,
jak čas utíká mezi prsty,
jak nemůžeme utéct před smrtí,
jak těžké je - se s něčí smrtí vyrovnat, když víš...
...když víš, že byla zbytečná, jen aby si doktoři honili své ego...
a pak, když se z toho trochu oklepeš,
přijde další.
A v tu chvíli, chceš být zase dítětem,
schovat se do klubíčka,
udělat si bunkr a dělat, že neexistuješ...
Děkuji za to, že jsem si ji právě dnes mohla přečíst( dnes v nemocnici, na konci mé služby zemřel mladý syn matce v náručí..stočil se do klubíčka a přestal existovat......je strašně těžký u toho být, hledat slova útěchy, která neutěší
20.02.2017 20:44:20 | Nikita44
teskný a drtivý je tenhle marný svět i přes všechny své krásy. Ještě že má svůj konec. Ale i tohle bídné utrpení, slzy do nocí, má nejspíš svoje opodstatnění. Jako kdyby temnou bolestí vznikal v nás vzdor temnu. A asi nejde jinak abychom tenhle odpor získali. Tvrdý je život, bezbřehé jsou dny temnoty, ale díky každému takovému dnu temné a drtivé zlo snesu čím dál tím méně...
20.02.2017 19:43:14 | Slav Milo