Normální kluci neexistujou

Kluci.
Nebo spíš… nevyspělý lidi.
Každá holka se snaží.
Malý náznaky. Velký naděje.
A co z toho má?
Maximálně rozmazanou řasenku
od slz
kvůli tobě,
kterej jí ani neumí říct, jestli se mu líbí.

Jedinej skill, co máš,
je napsat po deseti minutách:
„pošleš nudes?“
Gratuluju.

Pak další –
ten, co vysílá tak zmatený signály,
že i Google Maps by se ztratily.

A pak ten třetí:
„Jsi fajn, fakt rád si s tebou píšu…“
…ale ne natolik,
aby odepsal na každou zprávu.
Protože guess what?
Nemá čas.

A my?
My máme být ty hodný,
ty usměvavý,
co na všechno přijdou samy
a najdou si čas.
Na vás.

A dělat jako by nic,
že nám píšou,
jak prdel máme hezkou
nebo jak by s náma chtěli prcat,
ale jsme prej moc mladý.
Nebo na nás řvou jméno po ulici,
jako by to byla romantika.

Ale to je přece normální, ne?
Takhle se prej kluci snaží zaujmout.

A pak se najde jeden, co je jinej.
Normální.
Aspoň si to myslíš.
A najednou nevíš –
líbíš se mu?
Nebo ty eye contact momenty byly jen náhoda?

A když si konečně řekneš,
že se možná něco stane,
tak se něco stane –
ale ne to, co chceš.

Otočí se.
A dělá, že tam nejsi.
A ty?
Jsi zmatená.
Protože jsi se do něj začala trochu
zamilovávat.
Ale vypadá to,
že on odchází.
Jako by ses pomalu
rozmazávala z jeho světa.