Zlomená hvezda

Zlomená hvezda

Anotace: Je to jako prach vědomí všechna ta vesmírná literatura memetickeho věku...

Probudila se do stojatých písků plných kyselinove nostalgie a houboveho deště,
na vzpomínání, kdy byla ještě osobou a kdy už vesmírnou entitou se události děly příliš rychle,

Zdálo se ji, že bytost, která z ni vyvěrá má paranoidní schopnosti, paranormální polarizace, horizontální enthuzii zachytit tento okamžik.

Dnes: muž, píšící postavu, jako muž,
Včera: žena, píšící postavu, jako žena

Ti dva o prokletí-lineární z plozenci času, tě urputne bestie s klíčem k ozubenym kolům vesmíru, jako drapajici se do komory konejsiveho srdce, rozdrasaneho milostnymi grimoary.

Čas: smrtelná pozemskost, vykloubena ve vrici hlíně tepla jako krev poutníka hledajiciho tíseň svobody v prstenci slunce a oceánů. Zaklenul na prsa klínu a klinopisu skal zemřelých hrdinů.

Přítel: Od uzkostliveho chvění vyvolaneho v příbězích inertní neuchopitelnosti sítě momentum genia, zpoza vyvolatelnost psychofyzickych hnutí, odvracenych magmatem od kořene, vricim po světle termonuklearnich fortelu zítřka.

Mistopis v prostoru: Řeč neidentifikovatelna ve vlastních pohnutcich, postavená na oligarchii jednoaktovych zvuku, vydávaných hlasivkami nahých pan obehnanych vesmírným zdivem zkamenele rohoviny srdci.

Efemerni sen: Oko mimozemstanky se nachylilo k podvratne juxtapozici na hraně kolokvia kolektivní vize, zaklínač strezici ozubeny lithiovy řetěz, snici o katedralnim oku, ve fasetach vidlicovite energie hlavního cipu architekta.

Ostrý krajinopis: Pulzující město vibrantivnich zjevení, tvůrčí exaltace vykrystalizovana do bodu zlomene perute početí milosti, kdy bránu otvírá samotný andělský grimoar, ochránce porodniho práva na vidění prostorových a časových souvislosti napříč Vesmiry.

Odrazene fasety: Odpisy farmaceutických zjevení, misantropie lacnych pozornosti, úhly pozapominajici na hrubozrni otupeneho zastupu systematicke masy, z níž vyvěrá synteticka mysl budoucnosti - kvantový průlom.

Extrakce: Bunecne rojení pribodavaji scénáře ohnute v prutocich světelné a karmicke energie, z prsou se stává postulat skřipce, pec zatatych orlich drápů nervového fluida, dramatické koláže posilajici zítřek k zemi, nad moře osouladnene galery slunci, galery sta stredomorskych lunaku křídel.

Cesta: Milenka ve svetle poezie a opojení staletí, napříč planetou do jiného města, s jinými ocekavanimi, odhodlána vytvořit zhmotneny sen o tom co je to film, o její existenci, o me lásce k její tvořivé existenci, smyslu toho co prožívá ten, Kdo toto píše, nezastizen.

Autor Happyyz, 19.12.2016
Přečteno 509x
Tipy 2
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Smekám před tebou. Kde na to chodíš? Ta slova,ty výrazy...obdivuji tě!

17.09.2017 21:26:14 | Anděl

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter