Předtím bylo lip než teď!

Ráno jsem se probral a konečně se vyspal v klidu a do růžova.
Byl tu den kdy jsem jinde a přesto doma.
Vyšel jsem z pokoje na chodbu a hned na mě volala mamka zda nechci snídani?
Tak jsem zas dorazil k tomu stolu, který byl zas složený do jeho typické velikosti.
Ten stůl byl opravdu takový bytelný a ono vše kolem vypadalo velmi kvalitně.
Doma jsem měl vše tak aby to fungovalo a aspoň chvíli vydrželo když nebylo na pořádný kvalitní nábytek.
Mamka se semnou nasnídala.
Jidlo je tu dost podobné a chutné jen nějak lepší.po snídani jsem byl poslán na zahradu za otcem.
Venku bylo teplo, svítilo slunce a bratr zrovna přijel s dodávkou. Teda to připomínalo dodávku ale jen neměla kola jen tak se vznášela kousek nad zemí.
Takže tu mají vznášející se auta ? Zíral jsem na tu dodávku z otevřenou pusou.
Vyrušil mě až otec který ke mě přišel a požádal mě abych si do té dodávky nastoupil.
Jedeme vybrat nábytek a vybavení do mého pokoje a odpoledne pak s jednou mojí sestrou a mamkou pojedu vybrat si oblečení a vše co je pro mě potřeba.
Takže jsem nastoupil a otec hned za mnou a jeli jsme a nebo letěli ?
Tak jsem se zase začal vyptávat.
Přitom se jelo hezky, dodávka se chovala jak ta u mě doma jen to nedrncalo.
Takže otec začal vysvětlovat jak to zde funguje a co je tu jiné než tam kde jsem byl předtím.
Auta se tu vznáší na antigravitačním polštáři a tak ušetří za zastaralé pneumatiky ale ty se ještě používají pro vozidla přepravující těžký náklad.
Ale ty jezdí mimo města po speciálních silnicích.
Ale stále se zachovávají staré dopravní prostředky jako připomínka minulosti.
Náhle jsme zastavili u obrovského nákupního centra které bylo snad 10x větří než co jsem kdy doma viděl.
Musím si začít hlídat pusu, protože zas byla otevřena údivem.
Pak jsme vyrazili dovnitř a u vchodových dveří si otec vzal asi nákupní vozík jen větší a vznášející se.
Tlačil ho před sebou jen jednou rukou s takovou lehkostí jako když tlačí prázdný dětský kočárek.
Vše tam bylo obrovské a plný regálů a dost širokých uliček aby se tam v klidu mohli vyhýbat ty nákupní vozíky. A na to jak je to tam velké tak zas moc lidi tam nebylo ale všichni byli usměvaví a zdravili se navzájem a i nás jako by sme byli sousedé co se zrovna potkali u společného plotu.
Pak mi ale začalo být něco podezřele! Nikde žádná obsluha nebo zaměstnanec a ani nikde žádné pokladny jen regály, nákupní vozíky a nakupující.
Takže jsme tam vybírali nábytek a já se snažil abych vybral co nejlevnější, protože nechci aby si nedělali kvůli mě nějakou škodu ale nikde jsem neviděl žádné cenovky a bratr s otcem jen koukali co se k čemu hodí ne co to stojí. Rodiče jsou vědci tak asi peníze neřeší. A to se mi honilo celou dobu hlavou ale nakonec jsem podlehl a vybral si co se my líbilo.
Byla to zábava a já najednou zapomněl na ostražitost a začal si užívat příjemné chvíle s nimi.
Po asi dvou hodinách jsme vozík měli naložený a mohli vyrazit platit.
Nábytek byl rozebraný a v krabicích tak jako u nás v Ikei ale ty krabice byli těžší než bych čekal ale vozík se nesnížil ani o milimetr a že na něm byla naložena pořádná fůra složeného nábytku na celý pokoj.
Otec bez zaváhání vyrazil ven k autu aniž by se někde zastavil třeba u pokladny.
Tak jsem ho zastavil a zeptal se ho na placení abych věděl kolik jsem dlužen a že to samozřejmě vše zaplatím když mi pomůže zde sehnat práci.
Otočil se a vysvětlil mi že mu nic nedlužím protože nic neplatil a že se tady ani jinde neplatí.
Jsi ve světe kde peníze nepotřebuješ.
Řekl a koukal se mi přímo do očí.
Nechápal jsem a zas se přistihl s otevřenou pusou.
Otec se začal smát, otočil se a tlačil vozík k autu a já šel za ním a přemýšlel zda si ze mě nedělá srandu a všiml jsem si že i bratr se uculoval.
Byl jsem na vážkách v hlavě zmatek ale snažil jsem se tvářit normálně. Teda aspoň jsem si to myslel ale oba se na mě pořád uculovali a poplácávali po ramenou.
Auto bylo naložené a bratr se zeptal zda po takové práci nemám hlad. Jen jsem souhlasně kývl hlavou.
Zas vyrazili směrem k obchodnímu centru a výtahem vyjeli do nějakého patra protože tam byli takové podobné symboly jako na náramku co jsem dostal.
Takže jsem neměl ponětí jak vysoko jsem.
Lidé nás stále zdravili a já jen kýval hlavou na všechny ty pozdravy.
Vše tam bylo tak nějak stejné jako u obchoďáku u nás a už tam byl i personál.
Došli jsme do restaurace a sedli ke stolu a bratr se mě zeptal co bych si dal.
On ten jídelní lístek nebo cedulka byla napsaná nějakým divným jazykem ale všichni mluvili stejně jako já ale čísla a písmo bylo jiné.
Netušil jsem co bych si měl dát a jsem pokrčil rameny a bratr se jen pousmál a objednal něco třikrát.
Čekali jsme než přinesou jídlo a já se zase začal vyptávat jak je to tu teda s těmi penězi? Protože jsem tomu nevěřil, že nepotřebuji peníze.
Otec se usmál a začal vysvětlovat jak to tu funguje.
Začalo to podobně jako tam u vás výměnným obchodem ale samozřejmě to nefungovalo dostatečně dobře a vytvářeli se jen problémy a hádky.
Tak se řešilo zda by se měla vytvořit něco standardního co by pomohlo vyřešit ten výměny obchod. Nejdříve se zkoušelo vytvořit nějaké standardní platidlo jako jsou u vás peníze ale sice to fungovalo ale problémy nezmizeli ba naopak přibývali.
Tak po dlouhých desetiletí dohadů a válek téměř na skoro konci vymření lidstva se měna zrušila a místo toho se zavedla takzvaná užitečnost.
Když je člověk prospěšný pro ostatní tak má právo mít k životu vše co potřebuje. Je to podobné jako ve tvém světě, jen stim rozdílem že se nevyrábí pro výdělek ale pro potřebu lidi a dává se přednost kvalitě jak množství.
Je to už přes 3000 let co se zavedla užitečnost místo tvých peněz.
Pusu jsem tentokrat udržel zavřenou ale nechápal jsem že to může fungovat když nejsou peníze.
Když nám přinesli jídlo tak jsem byl překvapen vypadalo to jako guláš a k tomu místo knedlíků nějaké šišaté, placaté placky.
Tak jsem se do toho pustil a chutnalo to jako guláš.
Ale pořád mi to vrtalo hlavou a napadali mě otázky jako :
Jak užitečný člověk musí být ?
Co když nebudu užitečný ?
Co se semnou stane ?
A jine otázky.
Po jídle jen poděkovali, pochválili jidlo a při odchodu nám obsluha poděkovala a zamávala na rozloučenou.
Bylo to divné a pocitově nepříjemné jako bych odcházel bez placení.
Vyšli jsme ven, sedli do auta a jeli přebudovat můj pokoj.
Byl jsem připraven pomáhat co nejvíce abych byl užitečný a zasloužil si ten pokoj.
Dorazili jsme a na výjezdu stala jiná dodávka a několik chlapů vynášelo z domu nábytek a zrovna ten co byl v mém pokoji.
Takže dodávku nechal bratr před vjezdem a šli jsme do domu. Kde čekala mamka a sestra, jen co mě zahlédli okamžitě mě vzala každá za ruku a táhli me ven, že se jede pro oblečení ať jim nedělám ostudu a uculovali se stejně spiklenecky jako otec a bratr.
Tak jsme nastoupili do malé dodávky a jeli do obchodního centra.
Do toho stejného mají tam vše co člověk potřebuje k životu. Vše na jednom místě.
Mamka pokračovala ve vysvětlování co začal otec.
Abych se seznámil se vším a přestal se furt všemu divit.
Užitečnost není žádná jednotka co určuje co si můžu dovolit nebo ne ale jakoby pomoc jak je to možné pro lepší život sebe i ostatní. Takže je jedno co děláš pokud jsi prospěšný.
A výhodou je, že můžeš dělat co tě baví a zároveň být prospěšný.
U vás jsou školy co připravují děti na budoucnost s penězi ale zde se vyvíjí podle jejich schopnosti jen na začátku mají základ stejný ale pak se věnuji tomu co je baví a budou v tom i prospěšný pro okolí.
Dorazili jsme před obchodní centrum a zas jeli výtahem do nějakého patra a tam bylo vše od oblečení, bot až po zubní kartáček se zubní pastou.
Připadal jsem si jak celebrita všichni se usmívali a věnovali se mi a to vše s milou vstřícností.
Něco takového jsem nikdy nezažil.
Po nákupu všeho potřebného jsme jeli zpět domů tedy nového domova.
Při cestě domů mě mamka informovala dal.
Takže děti si pak podle svých schopnosti rozhodnou čemu se dal budou věnovat a studovat.
Díky absenci peněz si můžou vybrat zda dal studovat nebo pracovat.
Tím pádem mi řekla že i já budu muset jít do práce abych se začlenil. A zase se obě začali uculovat.
Tak jsme dorazili zpět a na příjezdové cestě už nebyla ani jedna dodávka a v domě na mě čekala celá rodina.
Otec mě zavedl do mého pokoje a já nevěřil svým očím. Vše bylo hotové a perfektní takže už jsem doma a i se svou rodinou.
Celý dojatý jsme s otcem dorazili zpět ke stolu který už byl připravený na večeři pro celou rodinu. Všichni už tam seděli jako včera a jen čekali na nás aby jsme se mohli všichni najíst jako rodina. Jako rodina který i já jsem součástí.