Diův meč

Říkáš, nestyď se, však červenat se smíš.

Tvé polibky jsou něžné, žhavé, tvůj mrštný jazyk je má zhouba

ach můj bože to je touha.

Tvé oči se rázem promění.

Tmavomodré moře pohltit mne může, ta píseň bílých peřejí

na mé tělo psát ornamenty může.

Snad jen být ženou, která cítí z tvého těla, že představy tvé i své splnit chce.

Však jednu podmínku to má, nech mi volnost i přesto vést mne smíš.

Já volnost tvojí nechci spoutat, chci jen tvé duši, tělu naslouchat a tebe poslouchat.

Být pro sebe přístavem co navštívit smíme a ze života občas utéct chceme.

Já odhaduji, že spát nenechal by jsi mne, mé bujné vnady chceš, muckat svým Diem mé malé terčíky chtěl by jsi, ztrestat a přitom má něžná ústa líbat.