Jsem porouchaný strojek

Jsem porouchaný strojek.
Hodiny, co se neustále zastavují, zpožďují, nebo bloudí v minulosti, aniž by pojímaly přítomnost.
Jsem hračka bez účelu, rozbitá, opuštěná, vydaná na pospas všemu, co je venku.
Jsem nepotřebnost, a ta budiž i mým účelem.
Nakřáplá cetka s vylámanými ozubenými kolečky. Zamotané pružiny přišly o svou vůli, a místo pravidelného tikotu, značícího údery mého bolavého srdce, zní už jen prázdné skřípání.
Prázdná bolest láme každých pár minut další ozubené kolečko, a s jejich praskotem zaplavuje mé kovové tělo nicotná bezvýznamnost.
Ano, i takovéhle věci se stávají.