Jan Honza - den pátý

_______________________________________________________________________
_5_____________________________________________________________________

Tak jsem zase v ráži, téměř nic člověka nenasere tak,
jako když je nálepkovanej ostatníma. Zvlášť, když si
takový kázání vyslechnete, jak v rodinném kruhu, tak
uprostřed party. Prý, že jsem držgrešle, no občas mám
hluboko do kapsy, ale nejsem budižkničemu a jako grázl
se chovám jen k těm , kteří si to zaslouží. Například
Adam pouští žilou svým rodičům a mne haní nejvíce.
Ale to chce míti Filipa a dostatečně hluboký pohár.
Dokonce i můj čumáček mi řekl, že nebude spokojená, když
nebudeme svůj společnej čas vyplňovat smysluplně. Nevím,
zda si představuje nějaké vysoce kulturní akce či
všeobsáhlé exkurze. Dokonce několikrát prozváněla recepci
moji koleje. Tam ji to asi pětkrát položili. Když konečně
uslyšela můj hlas, sdělila mi tento můj vroubek u ní.
Dokonale mne vytočila, a přestože nejsem cholerik a vážně
jsem do ní blázen, ale poslal jsem ji k šípku. Co jsem se
teď vrátil na pokoj, mám v hlavě guláš a v srdci bouři.
Ani biflovat na zítra mi nejde - z okna na mne civí její
fotka z léta. A něco mi říká, že týhle duši nechci zlomit
srdce... Je mi jiskrou ve tmě a pro nic jinýho žít mne
netěší. Když jsem ji střetl napoprvé, bylo to jako by ji nebe
stvořilo přímo pro mne, jako dar z nebes, jako bych dostal
vlastního anděla. Ale teď mi zároveň zároveň něco jinýho říká
"máš takový to nutkání, že jestli jí nedáš kopačky, vočůráváš
nejen ji ale i sebe". Lepší by byl nějaký křen v pozadí, nežli
takováhle tenze. Tak jak najít tu Pravdu? Svatou pravdu?!?
Nenechat to vyhnít, musí se to rozseknout hnedka teďka,
jedu za ní...