Návštěvnost
Na severní špičce půlměsíce…
Na severní špičce půlměsíce…
Anotace: jedné bouřlivé noci...
něco studeného a štětinatého
zřejmě vychlazený ocelový kartáč
přejelo po zádech
ale vlastně to byly dešťové kapky
coby housenky
cupitající na festival hmyzu
náhle mne upoutalo cosi
co leželo na zahradě
co to sakra je?
vypadá to jako medvěd
nebo nějaké kůzle
to by ale nemělo kožešinu
mám se kouknout?
možná je to jen oslík
má velké oči?
nevšiml jsem si
nehybná masa
co se tváří
jako srolovaný koberec
vypadá to na ovci
ne je to pes
zřejmě musel zdolat dlouhou cestu
tak opuštěný
že si jeho samotu nelze domyslit
a nenašel nikoho
s kým by mohl sdílet myšlenky
tlapy se mu rozběhly
zřejmě něco lovil
nebo byl pronásledovaný
to znám
taky mě občas honí klauni
úředník
nebo King Kongové
náhle se probudil
zeptal jsem se ho jak se jmenuje
odpověděl pobaveným pohledem
zřejmě nerozumí česky
vypadá jako Akita
to je Japonec
slyšel jsem
že ovládají umění deja-fu
což je styl kdy se nohy pohybují
nejen v prostoru
ale současně i v čase
a přitom se zakřivuje
i prostor za vašimi zády
takže v podstatě
zadek předbíhá předek
haló pane japonský pse
máme spolu jednání
v jeho výrazu nebyla známka zášti
spíš upřímná radost
pak zavřel oči a usnul
v mživém dešti měl srst
zahalenou lehkým oparem
čumák hluboce zabořený do trávy
vypadal že je mrtvý
ale když jsem mu položil ruku na hrudník
ucítil jsem tlukot jeho srdce
někdy existují způsoby neporozumění
takže rozdíl mezi neporozuměním jednoho
a neporozuměním druhého vytváří pevninu
která je ještě pevnější než samotný rozdíl
mezi námi se však rozplynula
myslím že si budeme rozumět
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskdojal jsi mi... mému prvnímu psu je dvanáct... vždy jsem chtěla psa a pořídila jsem si ho až dospělá... je to partnerka...v životě, v práci... no, dojal jsi mi...honí se mi hlavou tolik vzpomínek...bohužel stárne rychleji než já... moji přátelé měli nedávno štěňata... přišli za mnou, uvařili kafe a posadili mě ke stolu, děje se něco? zněla moje otázka... ne neděje, vzpomínáš si Eví na náš první večer, kdy jsi mě potkala a představila Ájinu? ptal se mě kamarád... pamatuju... proč? ... víš, ta první holka, co se narodila by měla dostat jméno Aji, protože mi ukázala tuhle lásku a vůbec, je úžasná... víš, protože díky ní mám i tu svou, co jsem dostal... vadí ti to? .... ne, nevadí a začala jsem bulet... Pavel mě objal s otázkou, děje se něco? .. ne ne... jen snad nebude platit jedna se narodila a jedna by měla odejít, ještě s tím samým jménem... neblázni... za pár dní se zeptal znova, může se tak jmenovat? už jsem nebulela... a jmenuje se tak...noví majitelé ji to jméno nechali...je v rodině s postiženou paní a mě hřeje ten pocit pokračování zázraku... :-)
20.04.2016 01:40:32 | zelená vílareagovat
Pes má kolikrát víc rozumu, než člověk. Vždycky má zájem se nějak domluvit a nebo aspoň zakousnout.
rozumět věrnému příteli je fakt nejvíc, ST ...
připoměl jsi mi Bašiho z kmene Apana , Akitu co se s ním potkávám v létě...celý rok se nevidíme a vždycky mě pozná...k sobě pustí jen málo koho a když se s ním mazlím (a oni to nemají moc rádi) nechá mě, a pak se podívá a řekne: tak to by dnes stačilo holka, jdu dělat něco pořádného :-), ale vždycky přijde...je to přítel :-)
05.03.2016 23:18:35 | Malá mořská vílareagovat
...z klaunů jde fakt strach...
mě honí mlsná... :-)