už dlouho nepršelo...

už dlouho nepršelo...

Anotace: ovšem s Ujetou Sobotou pěkně lije...

můj životní úkol je vyhýbat se ženám
ženy však mají zvláštní zvyk
vynořit se v neočekávaném okamžiku
pak nezbývá než náhle zmizet
jako kačer co se ponoří do vody

jenže tahle oplývala jakýmsi magnetizmem
co přitahuje kovové piliny i blátošlapy
a v jejím pohledu bylo jisté vyzvání
,,Jen se na mne podívej,,

Vstoupila do mého pokoje v lila pyžamu
na nohách pleskavé pantofle
ve tvaru želvích krunýřů
na ramenou batůžek s nápisem Hello Kitty
ladně šermující hokejkou
a žoviálně prohlásila
,,Dovolte abych strávila noc tady u vás,
jsem totiž pronásledována!,,

Mě to ovšem nepřekvapilo
jednou ke mně vešel vycpaný tučňák
a vyzval mne na partii v kulečníku
tvrdil že je člen rodiny vychlazených šálků
a tágo měl složené ve fraku
 
oči jí svítily neřestí
ale jinak byla jedním slovem neproniknutelná
,,V tomhle pokoji nejsou židle,, řekla,
ale já jen přikývl s tím,
že kdyby v něm bylo třicet čísel vody
vykřikl bych radostí
jelikož mám jistou potřebu chodidel
která vyžaduje
abych je měl prakticky neustále mokrá
 
,,To mne nepřekvapuje,, odpálila
,,Na první pohled bych vás sice odhadla 
že jste právník nebo přírodovědec
ale v tom hávu vypadáte docela ponuře,
takže vaším vzorem jsou nejspíš velcí ruští romanopisci,,
 
,,Mýlíte se drahá Tarpaulin
jak slyším o ponurém realismu
se specializací na studie bezútěšného utrpení
v nichž se neděje do třísté strany vůbec nic
než se mužik odhodlá k sebevraždě
mám chuť si zaskotačit ve fontáně
pocházím totiž z velmi staré mořeplavecké rodiny,,
 
,,Ach jistě drahý archou jsme prošli všichni,
říká se o vás že jste jako malý v námořnickém oblečku padl na hlavu
ale já myslím že vás ani na hlavu pouštět nemuseli
prostě ponechali přírodě na vůli aby se ubírala svou cestou,
ve vašem případě sebevražda opravdu nehrozí,,
dodala jízlivě
a poměrně energicky
asi jako když se vrhne vlčice na salaš
 
byl jsem však slušně zabedněný
,,Popravdě vlastně nehrozí
jsem totiž námořní koroner
stýkám se většinou jen s mrtvými a cukrářem,
má profese vyžaduje určité pohroužení…
do takového oboru lze vnést více individuality jen tehdy
má-li člověk pro věc cit a dostatek zručnosti
než jen bezduché odbornosti
vezměte si třeba posmrtné skvrny
a jejich barevné škály
nebo stopy po vnějším poranění
některé z nich jsou vskutku kuriózní,,
a se zaujetím jsem se zahleděl na její úžasné rty
z takových úst se tvoří
histologické vzorky pro hlavní přelíčení…
,,Povězte mi radši kdo vás pronásleduje,,

,,Láska!,,
a přivinula se ke mně

mám své meze
podobně jako hasičský dobročinný ples
avšak tato představa jakkoliv podivná
mi připadala vzrušující
takže jsem se rozveselil
jako ztroskotanec při pohledu na plachtu
zvuk jejího hlasu
vůně její voňavky
evokovala takovou blízkost
že bych jí klidně mohl dát herdu do zad
/což bych samozřejmě neudělal/
prostě hotová perla
a pokud by někdo řekl
že vypadá docela slušně
tak by snad byl schopen také prohlásit
že Tádž Mahál je docela obstojná hrobka

víte
někdy může být honba za uprchlíkem
stejně neuvěřitelná pro pronásledovatele
jako pro pronásledovaného
obzvláště když oběť už nemá kam utéci

inu osud bývá šprýmař
co dosahuje největších úspěchů
s nejmenším počtem rolí
Autor enigman, 10.12.2016
Přečteno 587x
Tipy 11
Poslední tipující: střelkyně1, zelená víla, Malá mořská víla, Joe Vai, Avola, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Enigmaneeee...:-))ty s náma tak krááásně houpeš!

21.01.2017 16:00:39 | střelkyně1

já ne to houpačka...

01.02.2017 00:17:30 | enigman

rozesmál jsi mi...
před pár lety jsem s kamarádem courala se psy venku... no něčemu jsme se děsně smály a on mi dal takovou herdu do zad, že jsem spadla a hubou ( pardon) se zakousla do trávy... tedy, zvedla jsem se, vyndala si trávu z úst a nemluvila... vzpomínám si, že se nejdřív asi jako chtěl smát asi jako já, ale pak mi to jako došlo a grrr... mašírovala jsem si to k autu, beze slov nasedla i on, odvezla jsem ho domů a beze slov odjela... pak jsem na to patrně zapomněla a asi po dvou hodinách si vzala mobil do ruky... jéééé tam bylo smsek... :-) pamatuju si jen tu poslední... omlouvám se asi tisíckrát.... a pak další asi sto omluv a dodatek, sedím v hospodě, popíjím pivo, ty nemluvíš, nepíšeš mi a já myslím na tebe... odpustíš mi někdy?
jelikož se neumím dlouho zlobit, tak jsem tuším něco napsala... zůstalo mi v paměti jen to, že jsem napsala, tohle mi už nikdy nedělej... :-)
taky jsem mu to příště vrátila, soutěž, kdo bude rychleji na posedu, no přetrhnout se mohl, ale já se bojím výšek... takže on tam sice byl dosti rychle, ale já ani náhodou, tak jsem mu utekla... :-)
bylo to v létě našel mě na kopci, jak ležím na břiše a cucám trávu... smál se a já válela sudy dolů, přidal se... dole mi sdělil, se mi zdáš, viď?
připomněl jsi mi to, úplně jsem to zapomněla, je to tak deset let... :-)
dnes se mi na něco ptal, říkám mu, víš nejsem objektivní v odpovědích, mám tě ráda...takže neumím to vyhodnotit...nemohu tím pádem být objektivní... usmál se a chytil mě za ruku, fakt? děkuju... a zatahal mi za vlasy... proč ty mi chceš pořád jen ubližovat? smála jsem se... nevím... zněla odpověď ... řešili jsme deprese a tak...zvedání se nahoru ze dna... nikdy jsi skutečnou depresi neměla, tak... jojo... usmála jsem se, jedu domů, Evičko? otočila jsem se... máš?? mám, vždycky budu mít...

víte
někdy může být honba za uprchlíkem
stejně neuvěřitelná pro pronásledovatele
jako pro pronásledovaného
obzvláště když oběť už nemá kam utéci

inu osud bývá šprýmař
co dosahuje největších úspěchů
s nejmenším počtem rolí

07.01.2017 03:59:37 | zelená víla

inu filuta...

01.02.2017 00:19:51 | enigman

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí