d1x

Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=nngbv6829Fg

Řekla jsem mu, že bych si přála o něm napsat. O těch věcech, které každý den s takovou urputností říká a které mě pak tíží v žaludku ještě dlouho potom.

O jeho očích, smutných a tak zvláštně uhrančivých.

Každá by se do něj zamilovala. Kromě mě. Tak jsem mu to řekla, asi na třetím nebo čtvrtém setkání. Byla to pravda. A už tehdy jsem to věděla. Šlo jen o hranice.

Vždycky jde o hranice.

Přála bych si o něm napsat.

Protože mě vyčerpává. A vysává i ten zbytek energie, který mám.

A možná proto, že prostě jen nastavuje zrcadlo. Celému mému světu. Vratkému a křehkému jako ty skleněné baňky, co jsem jako dítě věšela na stromeček.

Často stačilo jen víc stisknout a….

Má v sobě přesně to, co já. Jen umí hrát daleko líp.

Někdy si říkám, kdo je vlastně na které straně. Kdo s kým mluví. A z jaké pozice.

Má mě v hrsti. Stejně jako já jeho.

Řekla jsem mu, že bych o něm ráda napsala. Jen tak. Aby to zmizelo. Mezi námi.

Usmál se. Tím svým zvláštním způsobem. Který neříká ano ani ne.

Vím.

Každá by ho brala.