na běžkách...

na běžkách...

Anotace: hlavou...

co když je možné
přesunout po smrti své vědomí
do jiné sféry vnímání
třeba až k nekonečnosti
do jakéhosi společného edenu
kde se můžete naladit
a sdílet myšlenky každého
každý jedinec by byl součástí celku
a viděl by co dělá ten druhý

pokud jsou pak takhle všichni spřízněni
mají zájem na všeobecném rozvoji
v rámci společného dialogu
bez hádek a rozepří?

pud sebezáchovy nás ponouká přežít
pokud si tedy uvědomím
že smrt není konec
jaká kultura z takové jistoty může vzejít?
nekonečně arogantní
nebo naprosto bezstarostná?
bude vražda nadále zločinem?
bude existovat právo na soukromí?
bude chtít někdo radši
co nejdřív opustit své chátrající tělo?

už jen vědět
že existuje taková možnost
a díky rozhodnutí
pak celou věčnost přemítat
zda to bylo správné
je docela zvláštní

na druhou stranu
jak nemyslet na duchovno
na své místo a roli ve vesmíru
když vám tohle proudí hlavou?

nejspíš bude pravda někde mezi tím
protože taková jednoznačnost rozhodnutí
je totiž ve svém důsledku vždy neúplná

když vnímáte v auře soucit
smysl pro pořádek
odpovědnost oddanost a lásku
jako přívětivý oheň čekající
aby zahřál a potěšil každého
kdo jej navštíví
vnímáte i bolest či prázdnotu
co volá po zaplnění
jak je tedy možné
že někdo obdařený takovou silou mít rád
může být drcen opuštěností a bolestí?

je to šílenství
být v mlýnu palčivých muk
a nádherou ostatních rysů vědomí člověka?
je to nějaká duševní slepota?
souvisí to s hrdostí neprosit nefňukat?

když obejmete nádheru musíte obejmout i tmu

jaké je skutečné tajemství aury síly vědomí?
když se neslyšíte navzájem
když se nemůžete podělit o nejvnitřnější hnutí srdce
i když po tom toužíte

je to osamělost?

pokud je tomu tak je to strašlivá cena
a přece se z toho rodí taková krása
a tolik lásky na rozdávání

kolik je potřeba odvahy?
aby člověk cítil tolik lásky
když sám nemůže cítit lásku v odpověď
být izolovaný tímto hendikepem
uprostřed všech svých přátel

jak se tedy zachovat
když pak objevíte ten proud
neuvěřitelné vlny lásky a vstřícnosti?

něco takového můžete studovat věky
a stejně vás na to nic nepřipraví
vypadá to
jako by vám někdo
v tom poznání jaké to je bránil
ale ono se to nedá vysvětlit
protože to nikdo vysvětlit neumí
stejně jako slyšet barvu
vidět melodii
nebo vážit diamanty spektrografem

když na to neexistují slova
jak se dá taková informace zpracovat?
že někdo cítí vaše emoce
i radostné přivítání
co planou v duši
když vám brání omezené schopnosti
a přesto něco to je
nedokážu to pojmenovat ohraničit ani analyzovat
dokonce ani nemám žádný důkaz
ale jsem si jistý že to je skutečné
něco co se vsákne
do temných a osamělých hlubin duše
jako očistný blesk
který přináší teplo a život do stínů
kde je člověk příliš dlouho sám

je to stejné jako být malý svět
co krouží kolem svého slunce
máte vlastní život a cíle
ale stejně jako ten svět nejste
bez svého slunce celí a úplní
v tom smyslu se pak stanete jedním

zapíchla hůlky do závěje
chcete říct
že tedy existuje vazba
kterou však ne každý zachytí
protože část té vazby je ukotvena
ve zvláštní bezvýraznosti
jakéhosi skorovědomí
které se chvěje na hranici vědomého poznání
takže jí mnozí nedokážou vyjít vstříc tak
aby dokončili její předivo?

myslím že ano
ovšem i když může být taková vazba nehotová
kdy se jeden nedokáže vnořit do druhého
stačí že to dokáže ten druhý
dokáže se například mentálně dotknout žalu
který leží na srdci
a stáhnout na sebe
je to však žal toho druhého
takže mu nemůže ublížit
prostě se jen položí přes ostré hrany

jistě by se dalo odvést všechna ta trápení tak
aby už nebyla cítit
ale v tom by bylo jisté provinění
protože to co může začít jako pomoc z lásky
se v průběhu času může změnit v něco zcela jiného
můžete takové věci myslet sebelépe
ale můžete také napáchat nepředstavitelné škody tím
že rozhodujete o tom
kterou bolest a které trápení z někoho sejmete
protože pak budete nacházet
další a další přesvědčivé důvody
proč snímat další bolest
až by ten kterému chcete pomoci
zůstal prázdný

zapíchla hůlky hlouběji
chcete říct
že je tedy lepší se bolesti nezbavovat?

přesně tak
ovšem je možné se mezi tu bolest postavit
tak jako když někoho zakryjete svým tělem
před nebezpečím
tak také můžete zakrýt někoho láskou
před trápením
čelíte tomu společně
jste na to dva
a to je vesmírný rozdíl
pak se onen člověk sám stává silnějším

zadívala se na mě se zvláštním výrazem
a i když neúplně vnímala
hloubku mých myšlenek a úvah
ta chvíle v sobě měla cosi velebného

natáhl jsem ruku
dotkl se její tváře
a naklonil se blíž

zadržela dech
a čekala nějaké hlubokomyslné znamení
zatímco já se maličko odtáhl
laškovně ji kousl do ušního lalůčku
a rozesmál se se slovy
,,dostal jsem vás drahá Dunatis,,

ucítil jsem jak se jí zvedá nálada
jak stoupá její radost
jako voda v období bláta
a rozesmála se také
Autor enigman, 29.12.2017
Přečteno 324x
Tipy 21 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: jitoush, Malá mořská víla, Amonasr, Laika, Kett, Kubíno, Frr, Akyš, , Jort
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (4)

Komentáře

....ano...ano...některé věci jsou téměř neuchopitelné a každý z nás
se dívá z jiného místa,tudíž sejít se někde je cesta.....a cest je
mnoho......mám pocit,že,abychom v budoucnu věděli,jak se k té moudrosti
v konání dobrat, bude potřeba proměnit způsoby uvažování,něco se promění určitým
vývojem a pak nám to sepne,dostaneme se do jiné roviny nazírání,bude to fungovat jinak,"vyjede"to ze zaběhlých zvyklostí uvažování a myšlení............A i když nejsme sami,tak v mnoha situacích
v rovině vnitřního prožívání jsme opravdu sami,tam jen my musíme vynaložit úsilí nebo si jen "dovolit"něco posunout,proměnit,změnit.
Ano,impuls může přijít i od toho nejbližšího,dostane se nám podpory,útěchy,lásky,ale náš niterný svět je jen náš,jen my můžeme
něco učinit....ani ten nejmilovanější či nejmoudřejší přítel to
nenacítí víc než my sami...sami sobě jsme ten nejkvalifikovanější druh,
jen si to připustit...ta jiskra je uvnitř,kéž jen nedoutná.....Ji.
A pak.............nebrat to i sebe smrtelně vážně......rozesmát se....
Ji./smích/...protože pocit bezvýchodnosti vede jen k zoufalství....
....zkrátka.........všechno je tak jak má BÝT...

01.01.2018 12:40:44 | jitoushreagovat

Myslím, tomu se říká partnerství...nikdo však nedokáže sejmout trápení toho druhého to musí odložit on sám stejně jako žebrák svůj plášť, aby se mohl stát králem...

31.12.2017 00:45:22 | Malá mořská vílareagovat

Vnímání druhých lidí i láska k nim je velká otázka. Vnímáme svou představu o dotyčném nebo toho člověka? Jen smrt dokáže sejmout závoj mysli že si myslím... Je chyba že v naší kultuře neprocházíme stavy smrti jako v kulturách šamanských. Člověk se pak vrátí do stejného těla se zkušeností smrti a teprve dokáže nahlédnout život a jak správně žít. Nezažila jsem, bohužel. Prý...

30.12.2017 22:50:22 | nepřihlášený komentátor

"ale můžete také napáchat nepředstavitelné škody tím
že rozhodujete o tom
kterou bolest a které trápení z někoho sejmete
protože pak budete nacházet
další a další přesvědčivé důvody
proč snímat další bolest
až by ten kterému chcete pomoci
zůstal prázdný" ************************-Velká moudrost :-D*

30.12.2017 11:59:18 | Frrreagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter