Svatba

Anotace: deníkovou formou...detox duše.

Mohla ho mít na salámu, stačilo zamrkat. Jenže to by nesměla chtít. To by se nesměla chytnout té vize, že na svatbě si přece najde ženicha. Nepřipadala si směšná, podporována byla vínem a Bílý Rus taky projevil souhlasné DA. Takže jeden odešel najdeme si druhého. Toho jediného nezadáného a že je to ten, co mi zrovna padnul do oka. To už není náhoda. To je osud kámo. Slyšíš osud. Protože, že se všichni ptáte, já do toho opravdu chci praštit. Protože, když vidím všechny ty páry chci to mít taky. Chci. A nebýt méněcenná sakra. Tahle oslava lásky teda člověka vezme. Ale přesto jsem odolala popudům plakat. Všem. Jen uličku jsem obrečela. A jen jedno osamělé posezení se konalo. Hvězdy k tomu nebyly teda. Ale co. Za to zima. Jenže mě v takových chvílích nikdo nenásleduje ven. Aby mě zahřál. Dal mi srdce. Si mě vzal a byl se mnou. A to srším úsměvy, že si panty div nevylámu a se všema vycházím, pařím a všichni mě milujou. Sledujte tuhle telenovelu snažím se uhnat chlapa , co má rolexky a jachtu a velký černá báávo a nedělám si srandu. Má charakter, kdo ví. Mezi třetí rundou mi to nepoví. Ale já vím, jsem hezká a vypadám mladší. Víc jak 25 ani omylem. Jsem skvělá. Jo to si myslím. Mám, co nabídnout. Rozhodně mám. Vím, proč jsem se fotila s tou cedulí Nafrněná. Osud je na houby. Nezařídil nic. Mohla jsem mít neosamělou postel. Novomanželskou. Místo novomanželů. Kdo sakra napere do pokoje vanu a když tak proč ne doprostřed. Ale určitě bych ji vyzkoušela a pak v ní sama usnula a bála se stínů za okny. Ale nakonec to bylo na zámku. Princezna bez prince. Blabla...I když sem s ním nakonec snídala, o tři stoly dál. A nezajímalo mě nic jiného, protože to byly jenom úsměvy. Nic víc. Co je za nimi? Tolik sympatických lidí. Takovou koncentraci štěstí potkáte jen na svatbě. Na zdech obrazy šlechty. Patříme mezi ně na chvíli a máváme si u toho penězi navzájem. Nedopadlo to. Dopadlo to lépe. Ten večer se odehrály hned tři večery v paralelním vesmíru. V tom jednom jsem byla za totální couru. To víš to se prostě nehodí. Ráno se plížit. Dyť to byl vlastně uplně debilní nápad. To udělat. V druhém jsem skončila se svým garde. Bylo by to tak hezké, až bysme se toho báli. Jsem nakonec cudná, jsem panenka Marie. Nikoho jsem nevoš...úžasný! A i když mi moje garde uteklo a v osamělém hotelovém pokoji by sex vyzněl lépe, ale i tak chodit v něm nahá bylo fajn. Přes závěsy bylo vidět. Co kdyby. Byl můj. Byl jenom můj. Na jednu noc. Ten pokoj ne on. Ne on. A stál za to vůbec ? Ty jeho cukrbliky a útěky. Jsem trošku jenom trošku jako šelma. Lovím lovím. Až zabiju! Nakonec stejně budu sama...sama...sama..a to je vlastně to, k čemu směřuju. To já tvořím osud.