Hrr, na ně, bratři husiti!

Anotace: Jedná se o můj první oficiální pokus o fejeton. Psáno jako školní práce, která byla nakonec oceněna velmi kladně. Snad se bude líbit i Vám. Komentáře jsou vítány.

Představte si následující situaci: sedíte si v autobuse městské hromadné dopravy a najednou nastupuje postarší dáma. Jako slušně vychovaný člověk ji uvolňujete svou sedačku a ona s díky přijímá. Když vystupujete přátelsky se na vás usmívá a vy máte dobrý pocit.

Tak, tohle byl učebnicový příklad. Realita je jinde. Všední den, půl osmé rádno. Tou dobou se studenti dopravují do školy a lze tedy čekat, že spoje budou vytížené. Starší spoluobčané tento zjevný fakt přehlíží a jednoduše musí jet taky! A tak dříve než si stihnete všimnout, že někdo takový nastoupil, posbírat své věci a vstát už do vás šťouchají igelitkami z Tesca a celému autobusu sdělují, jak je dnešní mládež nevychovaná a starého člověka by nechali stát. Ještě vás polechtají francouzskou holí po holení a už spokojeně sedí.

Nedávno jsem jela přeplněným spojem a jeden děděček mě hlasitě upozorňoval kolik mu je let a jak rád by si sedl. Dost možná byl touhou po volném sedadle natolik zaujat nebo si zapomněl brýle nicméně já sama stála na jedné noze ( a dost možné ne na své) a tašku jsem držela málem v zubech. Nic naplat, pán si prostě chtěl sednout a ignoroval skutečnost, že pláče takříkajíc na špatném hrobě.

Někdy mám pocit, že se senioři vzhlédli v minulosti, konkrétně v době husitské. Jakmile autobus otevře na zastávce dveře, vzpomenou si na jejich bojový pokřik "Hrrr, na ně bratři husiti!" a volné i obsazené sedačky berou útokem. Místo kos a srpů mají tašky a průkazky ZTP. Už chybí jen vozová hradba.

Zbývá tedy doufat, že řady radikálních lovců sedadel se nerozrostou a nebo, že dopravní podnik posílí spoje.