Jak dítěti vysvětlit, že jste patolog

Anotace: Předmět Komunikační dovednost na lékařské fakultě není zase taková brnkačka!

19.2.2015

Studuji na lékařské fakultě a v současné době docházím na předmět o komunikaci. Myslím si, že mé komunikační schopnosti jsou celkem ucházející, ale jelikož doktorku, která předmět vyučuje, mám velice rád a chvilka s ní, ba dokonce jen její pozdrav, když se potkáme cestou z jídelny, mi vždy doplní energii na celý den, rozhodl jsem se daného kurzu zúčastnit. Jak říkám, nedělá mi problém mluvit spatra, improvizovat, absolvoval jsem kurz efektivní komunikace, piloval svou gestiku a posturiku a již několikátým rokem provádím v muzeu (což vám také hlas trochu vypiluje), díky čemuž se mi přátelé smějí, jelikož vždy při nějaké prezentaci a pod. prý nasazuji „ten tón – vpravo vidíte…“ Co se mi ovšem přihodilo dnes, na to budu ještě dlouho vzpomínat.

První cvičení bylo takové dosti „klasické“, čímž chci říci, že jsem ho již na několika seminářích zažil, totiž – mluvte dvě minuty o tom, čeho si na sobě vážíte a na co jste hrdý. No přiznejte se, že jste toto již taky několikrát podstoupili!

A pak to přišlo. „Mám tu obálku, každý si z ní vytáhne lístek, na kterém bude napsána nějaká specializace v medicíně. Vy si jeden vytáhnete a bez použití toho slova svým spolužákům popíšete onu profesi. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tak si představte, že vašim spolužákům je deset… Ne, moment, to je moc…. Dejme tomu šest let! Máte tady tedy devatenáct prvňáčků, kterým máte popsat, čím se zabýváte!“ A jelikož se s paní doktorkou trošku pošťuchujeme (myšleno jen v dobrém, můžu říci, že je to takové přátelské pošťuchování), kam myslíte, že se její pohled upřel? Samozřejmě na mě! Tak jsem tedy sebevědomě vstal a šel si k obálce pro lísteček.

Říkám si: to přece nic nebude, byl jsem v mnohem horších situacích a taky jsem se z nich „vykecal“, to bude docela sranda! Sahám do obálky. Vytahuji lístek. Čtu. PATOLOG! Povím vám, že kdyby tam v tu chvíli nějaký patolog byl a třeba mě rozemlel, krve by se nedořezal. Co teď? Mám asi tak pět vteřin, pak musím mluvit! Co třeba: „Milé děti, já jsem ten doktor, co mu přivezou vaši babičku, když umře, já jí rozřezám a řeknu vám, proč vlastně umřela.“ No, to by asi nešlo… „Když třeba máte rakovinu….“ To taky ne. Sakra!

 „Víte, děti, já jsem takový doktor, který pracuje s jinými pány doktory. A když vás něco bolí, a oni nevědí, co vám je, tak vám z té bolístky vemou vzorky, pošlou je ke mně a já jim řeknu, co vám je a poradím jim, jaké by vám měli dát prášky, které by vám pomohli.“ „A co jsou to vzorky?“ „No, to je kousíček toho tvého boláčku.“ „A třeba když mě bolí prstík, to mi ho jako uříznou? (pozn. autora – ano, medici, jak vidět, se dokáží dokonale vcítit do mysli šestiletého fracka! Už s nimi nikdy nepromluvím!)“ „Nene, celý prstík ne, jen takový malinký kousek, a ty si toho ani nevšimneš a nic tě nebolí!“ Paní doktorka, ten den již možná trochu přetažená, jala se mi pomoci: „Aloisi, tak jim řekněte, kde by vás mohli potkat!“ „Víte, paní doktorko, já nevím, jestli bych zrovna chtěl dětem vyprávět, kde se se mnou potkají… (myšlenky – milé děti, až bude po vás, tak to budu já, kdo váz rozřeže na malý kousky, každý zváží a zaeviduje…)“ „Mně to dneska nějak nemyslí! Já zapomněla, co jste si vytáhl. To asi opravdu dětem neříkejte!“ „A pané doktoré, vy pracujete jen s živými pacienty?“ „Ale kdepak, Pepíčku, i s těmi, co jsou už v nebíčku…“ Tímto jsem se se svým dětským kolektivem rozloučil.

Však si to jen doma zkuste, vcítit se do malého dítěte a něco mu vysvětlit v tom rozsahu slov, které zná! Není to nic jednoduchého. Přiznám se vám, že nemám příliš rád děti (popravdě když jsou se mnou v místnosti, nejradši bych skočil z okna, ale o tom jindy), ale až dnes jsem si uvědomil, jak náročná je práce pediatrů! Nejen proto, že např. operace dítěte je mnohem náročnější, ale i kvůli komunikaci s dítětem samotné! Nedovedu si představit, jak bych dítěti vysvětloval, že má jít na operaci a nedejbože by se mu při ní mělo něco amputovat! Jak jsem si naivně myslel, že na tomto předmětu si budu jen tak sedět a nabírat energii od paní doktorky, tak jsem zjistil, že i tak pro mě bude mít seminář velký přínos!