Proč budu vlastně chodit pozdě

Anotace: pro všechny hříšnice

Zhřešila jsem! Ano. Vím, už zase. Byla jsem NEVĚRNÁ! BohuŽel, MněŽel.

Jsem nenapravitelná. Smilnice. Jsem nemožná. Zavrženíhodná bytost, na místě s okamžitou platností odsouzena k životu v ústraní, snad by stačilo někde v jeskyni, každopádně daleko mimo dosah společnosti.  

Podlehla jsem tomu něžnému, tichému hlásku někde uvnitř. Nechala se zlákat tajemnou vůní dobrodružství, jemnými sametovými tóny okouzlení, slibem věčného blaha, vášnivým vyvrcholením a nekonečnou láskyplnou extází.

Kdo by nechtěl zažít milování v kuchyni? Milování s tím Panem Pravým, Jedinečným, Nejlepším? Milování bez následků?

Žel se hluboká propast svědomí a vystřízlivění dostavila záhy. Óóch, jak jsem blbá. Jak jsem mohla? Proč? Nee, to nemůže být pravda.

Avšak byla. Jo, jo. Pan Pravý Sviňa byl ta tam, kuchyně rozbombardovaná a po úletu mi zůstala jen plná náruč výčitek. Kratičký hřejivý pocit slasti byl přebit tvrdým pádem do hnoje, až na samé dno.

Měla jsem se více obrnit, být více nedostupná (nebo se alespoň tak tvářit), neslintat, držet rty pevně u sebe a nepustit nikoho podobného ani na kousek dovnitř. Všechny podobné týpky hned odmítat. Vůbec si žádné jiné možnosti uspokojení nepřipouštět, nedomýšlet, nevymýšlet, možná raději a pro jistotu nemyslet  a to vůbec.

Ano, přiznávám se. Snědla jsem téměř celý čokoládový DORT! Sama! Ani ne na posezení, neboť jsem u toho stála, ukrajujíc ještě a ještě kousek…

Když prvotní šok z mého selhání opadnul, rozhodla jsem se postavit se celé situaci čelem a začala jsem aktivně hledat nutriční dopady mojí aférky v chytrých aplikacích v chytřejším telefonu (chytřejší než je uživatel). Když se mi po třech restartech (dvakrát z důvodu infarktu, jednou kvůli mrtvici) podařilo ji (myšleno aplikaci) rozjet, nahlásila mi, že budu po zbytek svého mizerného, tlustého života jen o vodě, na zelenině, kuřecím masu, rybách – ve stanovené gramáži -  a bezlepkovém chlebu. A jako pohyb doporučila výhradně chůzi, běh.

Tak jsem tedy odstavila auto do garáže. A huráá od zítřka všude pěšky. Pěšky do práce, pěšky z práce. Pěšky do školky, pěšky ze školky. Pěšky na nákup, pěšky z nákupu… Jak já se těším!

Pozvali mě přátelé pražští na víkendovou návštěvu. Když jsem si zadala na googlu, jak dlouho bude trvat cesta z Karvinska do Prahy, spočítal to na téměř 94 hodin, 4 dny?? Jistě pochopí, proč přijdu pozdě.

A to si nejsem jistá, jestli Strýček započítal (v lepším případě jen) čůrací (nutné) přestávky, čůrací (simulované) přestávky, přestávky auvajs v botě mám kamínek, přestávky na doplnění makeupu, pudru, řasenky, tvářenky, očních stínů, rtěnky, přestávky noční kochací se krajinou a přestávky na zatelefonování a postěžování si komukoliv, kdo je v seznamu. S celkem vysokou pravděpodobností nezapočítal ani drobné přestávky na jídlo a na spánek.

Zajímalo by mne, jestli při výpočtu počítal i s tou proměnnou ve formě rozdílu mezi rychlým, rázným mužským krokem a ladným podpadkovým ženským krůčkem.

Takže, pozvete-li mne někam na setkání. Řekněte to prosím s dostatečným (nejlépe ročním) předstihem, abych měla možnost se tam doplazit, odvalit. A i tak byste měli počítat s možností, že vlastně bych nemusela přijít včas.