Úskalí meditace

„Taaaak, pohodlně se usadíme, zavřeme oči, uvolníme obličej a ponoříme se do svého nitra, do ticha.“

Ano, postup zní velmi jednoduše. Raduju se. Pár instrukcí k tak velkému činu jako je meditace. Ten skvostný dar, který nám vyčistí mysl, prozáří nitro a pomůže odpoutat od věčného hlasu v hlavě. Toho hlasu, co nám tak rád nalhává různé nepravdy o nás, ostatních a celém Světe.

Jenže! 

Sedím pohodlně, zavřené oči taky mám, uvolněný obličej je další položkou, co odškrtávám na seznamu. Nořím se do sebe, do ticha…. Fajn, to by nebylo až tak náročné. Hurááá, medituju! Moment, zatáhla jsem pořádně tu ruční brzdu? A v kolik, že to je zítra ta porada? Sakra, to asi nestihnu kosmetiku. Svědí mě čelo. Teď se nemůžeš tady drbat! Nemám na tričku díru? Zdá se mi, že na boku z něj visí nitka. Do háje! Nemedituju. Oukej, oukej, kašlu na to. Pusť ten hlas, medituj!

Uvolněný obličej, tak to bych měla, nořím se do nitra… Dala jsem oběd do lednice? Měla jsem to dát do větší mísy. Ponožky mi do zítra neuschnou. Neeee. Medituj, ti říkám!!! Ponoř se do ticha! No tak, nemůže to být přece tak těžké...

Otevírám jedno oko. Jen na chvilku, fakt. Jen abych se trochu rozhlédla po místnosti. Hm, fajn, všichni sedí uvolněně v lotosovém sedu a meditují. Jak to jen dělají?! Vypadají tak přirozeně! Ukaž, mrknu ještě na naši lektorku. Ta vypadá úžasně! Vždy při hodině jógy obdivuji její ladné pohyby a teď u meditace vypadá ještě lépe. Ach, je tak krásná! Jako by se pro to snad narodila! Tak je to jako fér? Ty jo, jak se ta moucha udrží na stropě? A kam až doleze? Zavři rychle to oko, než si někdo všimne, že je pozoruješ místo toho, aby ses oddávala blahodárné meditaci. Dělej! Zavři to oko ti říkám!!!

Ježiši, ale ne zase tak křečovitě! To nesplňuješ podmínky uvolněného obličeje! Vypadáš jako tříleté dítě, které ve škole při odpočinku předstírá, že spí, aby nedostalo vynadáno. No, úpřimně, i si tak připadám. Tak jo, tak jo. Jdeme na to. Uvolni obličej. Taaak. Dýchej. Noř se do sebe, do ticha. Za chvílí se určitě dostaví ten pocit blaž… „Gong!“, sakra, právě zaznělo znamení, že meditace je u konce.

No, tak to bychom měli. Ještě, že se mi podařilo utišit ten hlas a ponořit se do ticha, že ano. Zvedám se, balím nasupeně jógomatku a vytrácím se po indicku. Jogíni v Indii by se asi divili! Cestou domů se zastavuju do obchodu, v ragálu sahám po lahvi červeného a v mrazáku vydoluju ten největší kýbl zmrzliny, co snad existuje. Čokoládové!

Doma ulehám do peřin, pouštím si film a se zmrzlinou v ruce se nořím do svého nitra, velmi brzo po sklence červeného se dostavuje i uvolnění. S prvními sousty toho zmrzlého opojení mě zalije pocit blaženosti. Ha! Kýžené se dostavilo!!! Ne tedy v sále jogoveho centra, ale o dvě hodiny později doma v peřinách se sklenkou vína a s upatlanou pusou od zmrlziny. No co. I mistr zenu se někdy utne. Dali jsem ti pěkně nafrak, meditačko!!!