Budík

Anotace: Tím, že budu věci dělat rychle neznamená, že tam budu dřív

Zazvonil mi budík, ale vím, že ho mám nastavený, aby mi zazvonil o 15min dříve než je potřeba, proto jsem ho s klidem zamáčkla a v domnění, že budu ještě malou chvíli jen ležet jsem vlastně s klidem usnula. 

Takže ta vteřina před tím, než jsem otevřela oči, ten moment, kdy jsem strnula hrůzou, protože jsem si uvědomila, že jsem jen neležela a pohled na budík mi to potvrdil, byla jsem si jistá tím, co mě čeká. Zaspala jsem a jde mi o minuty, teda vlastně o vteřiny. Večer jsem usnula dřív než děti, byla jsem tak unavená. Lítala jsem po bytě sem a tam a stejně bylo nad vycházející slunce jasné, že to nedoženu. A pak to teprve přišlo, když už jsem byla skoro na odchodu, všimla jsem si, že na lince je půlka melouna. Děti si rozkrájely jednu půlku a druhou tam nechaly stát. Jen tak.

I když jsem pospíchala, chtěla jsem ho strčit lednice, aby ho měly na odpoledne vychlazený, jinak by tam zůstal a já bych ho za pár dní vyhodila, tyhle postupy už znám. Ale k tomu bylo potřeba malinko věci v lednici přeskládat, sice spěchám, ale co bych pro děti a pro záchranu melouna neudělala. Takže jsem pět věcí vyndala, abych tam jednu strčila a chvíli jsem litovala, že nemá meloun tvar a velikost másla...je tak neskladný. Následně jsem zápasila s tím, jak tam vrátím těch pět věcí, které "panu melounovi" musely vyklidit cestu. No nic, puzzle mi vždycky šlo celkem dobře, tak jsem v hlavě vylovila svůj puzzlesmysl, který nebyl dlouho používaný a už už to vypadalo, že mám vyhráno, když v tom (poslední pátý kousek - bramboračka v misce s víkem a ani ta bohužel neměla velikost a tvar másla) se mi v ruce nějak smýkla - asi zpátky už nechtěla, a jak jsem to nečekala, nestihla jsem jí chytit a ona narazila do skleněné desky v otevřené lednici, tím pádem se jí otevřelo víko a celá se vylila dovnitř, na dvířka, na zem a v neposlední řadě ten šplouch, vyšplouchl i na mě. Zůstala jsem stát jako opařená, i když byla polévka studená a neměla jsem slov. Chtělo se mi až brečet nad rozlitou polévkou, ale věděla jsem, že nikdo jiný to neuklidí, takže slzy by byly jen další překážkou k rychlému odchodu, protože bych si rozmazala oči. Začala jsem tedy uklízet na první pohled neukliditelné. Potom jsem se šla převléknout to, co jsem si před pěti minutami na sebe vzala čisté a před třemi minutami vyžehlené. A jak už to bývá, když se daří, tak se daří, takže když jsem konečně přijela do práce, před vjezdem do garáže v tu chvíli zaparkovalo popelářské auto. Řidič z auta vyskočil a tím mi dal jasně najevo, že už se nehne ani o jediné otočení kola a šel kolegům pomoci s vysypáváním odpadků. Rezignovala jsem, dokážu pohnout kamenem, ale ne popelářským vozem...ráno jako ze žurnálu. Jsem zvědavá kam dnes půjdeme na oběd, ale v případě, že by tam budou mít bramboračku, tak JÁ si jí s dovolením nedám.