Podivná závislost?

Anotace: Aneb jak nastěhovat do dvoupokojového bytu kulečníkový stůl.

Ptáte se, kdo by si vymyslel takovou šílenost?
Představte si situaci v reálném životě. Chodíváte pravidelně do své oblíbené hospůdky a občas pokukujete po partičce, která si tam šťouchá tágy do koulí. (Samozřejmě do těch barevných, kutálejících se po zeleném suknu kulečníkového stolu) Pozvolna ve vás narůstá chuť vyzkoušet si to také. A už jste v tom. Víte v čem? Jednou okusíte a už se houpete na háčku. Spolkl jste návnadu a teď se už každý den těšíte na to, jak si večer půjdete strkat a dorážet. Prostě prohánět ty barevné kulaté nesmysly. Noví kamarádi vás postupně zasvěcují do tajů a umění této hry.
Po čase si všimnete, že ti herně zručnější si sebou nosí vlastní tágo. Až vám, po předlouhém přemlouvání jeden z nich přece jen svůj, jako oko střežený nástroj půjčí, poznáte, oč jde. Je to tak markantní rozdíl, že ta hospodská tága přirovnáte v duchu ke klackům uříznutým někde v lese! To už je jen krůček k pořízení vlastního. A když pak na adrese doporučené kamarádem, užasle vybíráte mezi několika desítkami tág a zároveň je můžete vyzkoušet na kvalitním kulečníkovém stole s koulemi hladkými, lesklými, přesně kulatými...
Vaše duše se vznáší nad tou nádherou.
Doma se stanete náruživým divákem exhibičních kulečníkových turnajů, pokud nemáte kabelovou TV, okamžitě pořizujete satelit. Pak jen ve všech příhodných chvílích berete své pečlivě ošetřované tágo a kvapíte do hospůdky. Ovšem ouha, berou vás sice do hry, ale sotva se vám podaří jeden pěkný karambol, hned následující kazíte a už není možnost opravy, jdete sednout a koukáte se smutkem na hráče, kteří táhnou své dlouhé série. Jen očima držíte ručičky hodin, ať tak rychle neletí k zavírací době. A místo zkoušení a nácviku "kopštosů a buzárů", sedíte a sedíte.
V noci se vám zdá, že jste sám u stolu a hrajete mistrovskou sérii...
Nakonec na to kápnete. V té dílně, kde jste si vybíral tágo, se vám majitel zmínil, že vyrábějí několik druhů kulečníkových stolů i pro vrcholové soutěže. Je tu řešení, jen co vaši doma? Jak jen tohle ocení?
Žhavíte mobil a domlouváte si schůzku. Nikoli rande, jak by se mnozí nezasvěcení domnívali. Jdete si povídat přímo s výrobcem. Strávíte tři hodiny tou nejúžasnější zábavou, totiž povídáním o kulečníku, stolech a jejich výrobě. Ten den večer, se duševně obohacen plahočíte s metrem po kolenou obývákem, který je tou největší místností, co přichází v úvahu. Je vám jasné, že místo klimatizace se bude větrat oknem a jen se modlíte, aby kolem stolu byl ještě dostatečný prostor, protože ten musí stát minimálně 1,5m od stěn. Vyvstává jen otázka, jak dostat stůl, byť rozebraný do třetího patra. Naštěstí je v domě velký výtah.
Jste vším tak nadšený, že dokážete přesvědčit i vlastní rodinu. Přebývající nábytek je odstraněn.
Teď už se jen nemůžete dočkat data, na které vám nahlásili, dodání vaší zakázky.
Víte, že deska stolu bude z leštěné břidlice tloušťky 40mm. Dovezené z jediného lomu v Evropě, který je až v Itálii. A ta deska bude v celku! Rozměrů 2,10m x 1,05m!
Výtah! Vejde se do kabiny výtahu? S oroseným čelem zjišťujete… vejde, ale ke hraně výtahové šachty zbývá jen 2 - 3cm! A o zavření vnitřních dveří výtahu ani neuvažovat. V této tíživé situaci vzpomenete na známého, který dělá u výtahářů. Znovu letí vzduchem impulsy předávány mobilními operátory. Známý na druhé straně se směje. Nic není nemožné, pokud deska nečouhá ven, všechno zařídí, jen dát vědět hodinu „H“ a sám osobně přijede, pomůže.
Je to tu!
Výtahář doráží půl hodiny předem, dokonce s kolegou. Naštěstí! Ale to ještě v tu chvíli nevíte. Odblokování dveří výtahu v přízemí a třetím patře trvá několik minut. Mezitím dorážejí pomocníci. Všechno jde jak na drátkách, odstraňují se všechny prahy na cestě k výtahu, a od výtahu do bytu.
Vše je zajištěno a v ten moment zezdola hlásí, dodávka je tu.
Hrnete se dolů, osádka vozu už chystá přibližovadlo pro přesun desky. Jen na lidskou sílu zbývá, vynést po pár schodech nejkřehčí a největší díl. Jste čtyři chlapi, a přesto hekáte a supíte námahou. Konečně. Teď už to jde jako po másle. Pomalu vjíždějí do výtahu, po jednom muži z každé strany přidržují desku v kolmé poloze. Nevejde! Znovu manévrování, výtah se citelně pohupuje, deska je nakloněna hranou do výtahových dveří. Vstupujete do kabiny a svou vahou vyrovnáváte zátěž. Bohužel, najednou blikání, přetížený výtah. Co teď?
Výtaháři se radí přes mobil. Pak ten z třetího patra kmitá po schodech až nahoru, do dvanáctého, do strojovny výtahu. Překlenovacím spojením tam obchází připojení výtahového počítače. Pomaličku spouští kabinu výtahu níž, tak, ať může jeho kolega vylézt nahoru, na kabinu výtahu. Ten se tam rozplácne na břicho a ležíc, sleduje v té nepohodlné pozici vzdálenost hrany kamenné desky od stěny výtahové šachty. Je dán povel pro horního, ten zas pro změnu sedí obkročmo na motoru výtahu a překlenovacím drátem na elektrické svorkovnici uvádí výtah do pozvolného stoupání. Pomaličku, po centimetrech se vše sune vzhůru. Znějí hlášky do mobilu, „ 2cm, 3cm, můžeš…pomalu, 2cm, 1cm zvolni, 0,5cm“, v zádech vás mrazí a zároveň tečou čůrky potu. První patro, druhé patro. S kabinou vysunutou do půlky podlaží třetího patra stojíte a je znát citelné odlehčení když výtahář sestoupí do chodby.
Teď už jen ustavení podlahy kabiny s výškou chodby a ten nejhorší díl stěhování je pomalu za vámi.
Zbytek skládanky je dovezen během pár minut. A pak nastává koncert pro dvoje ruce. Máte tu poprvé možnost vidět, jak pracují mistři svého oboru. A nejvíc je zarážející, že pomocníci, které jste tu všechny měli, nechtějí odejít. S očima téměř na „šťopkách“ sledují další vývin situace.
Před takto početným publikem, tedy probíhá splnění vašeho snu. Mohutný podstavec, podložení kamenné desky dřevotřískovou plochou, pak usazení samotného břidličného obdélníku. Následuje detailní čistění leštěného povrchu. Čistýma, omytýma rukama několik lidí hladí a stírá plochu svými dlaněmi, jakožto nejcitlivějším možným prostředkem. Následuje natahování sukna s podobnou úpravou. Připevnění mantinelů, vyvážení hrací plochy a pak téměř s posvátnou úctou sledujete předvedení mistrovské kvarty. Přebíráte od majitele firmy své nové koule a gratulaci k získání svého osobního kulečníku. Cítíte se jako Bůh. Jiní si pořizují plazmové televize, auta, jezdí na exklusivní dovolené. Vy máte svůj kulečníkový stůl a pohledy všech zůčastněných vás ujišťují o tom, že postupně takových nadšenců přibude víc.