Kořenová zelenina

Anotace: Podle nedávného výzkumu zahraniční university disponuje čeština druhým nejvyšším počtem slov. To jí zajišťuje až překvapivá slovní flexibilita.

Tak kupříkladu ze slova oř může vzniknou slovo orat (tedy obdělávat půdu za pomoci oře či traktoru), ale také slovo zorat (obdělat), poslední dobou populární, i když stále nespisovné slovo zvorat (zkazit).
Právě této vlastnosti našeho mateřského, jistě obdivovaného jazyka, který v mezinárodních žebříčcích vyspělosti obsazuje stejné místo jako naši fotbalisté v žebříčku UEFA, je nutno využít k tomu, abychom kulturně neklesli.
Svoji pozornost a naději upínám ke kořenové zelenině. Podívejme se třeba na slovo mrkev. Odvozené sloveso mrkvit, nejen že není v rozporu s našim jazykovým cítěním, ale ono také lichotí našemu vytříbenému vkusu. Otázkou je co by znamenalo. Sloveso popisující činnost mrkve se jeví našemu rozumu nepříliš užitečně, ale co kdybychom význam posunuli do roviny symbolické a dali mu význam jít pod povrch (s odvoláním na místo a způsob, jakým mrkev roste)? Tím bychom se dozajista nesmírně zasloužili o rozvoj jazyka, kterým se tak rádi chlubíme.
S blížím se mistrovstvím světa v kopané se rýsuje i stěžejní úkol pro obec všech hrdých fandů. Zapojit do procesu jazykotvorného také celer, petržel,… Možná by to bylo pro nás pro všechny více obohacující, než ubohé slogany fanoušků: „Kdo neskáče není Čech.“ Rozhodně by to nediskriminovalo naše invalidní spoluobčany.