Bez přátelství nestojí život za nic!

Anotace: Opět jedno hodně staré vyprávění :o)

"Tak v pět!", říkám kamarádce a odemykám dveře mého domu. Svléknu se a beru tužku do ruky. Píšu úkoly a na chvilku se zamyslím se zavřenýma očima ...

To mám ale dobrou kamarádku. Půjde se mnou nakupovat a potom mi pomůže s učením. Jsem ráda, že ji vůbec mám. Moc ji potřebuji. Kdybych ji neměla, kdo by mě měl rád? Komu bych mohla vylít moje srdce a říct všechno, co mě trápí? V ní cítím určitou oporu, mohu se na ní v dobrém obrátit o pomoc a myslím, že totéž platí i o mně.

Kdyby na celém světě existovali samí nepřátelé, kteří by se nechtěli ani těm druhým podívat do očí, natož aby jim s něčím pomohli a dokázali si povídat, nevím, nevím, jak by to nakonec dopadlo.

Přátelství - pod tímto slovem si představuji opravdového člověka, který nemá tajemství, je ochotný a plný lásky. Rád pomůže a podpoří v čase tísně. Ale také se musím sama sebe zeptat: Jsem taková? Nemám zábrany? Každý si na tuto otázku musí odpovědět sám. Ale pokud chci, aby mne měli druzí rádi a mohli se o mně opřít, měla bych taková být. Pravé přátele podle mě najdeš jedině tehdy, když se k lidem ve svém okolí budeš chovat tak, jak chceš, aby se oni chovali k Tobě.

Najednou mě z přemýšlení vytrhne chrastící klíč v zámku. Rodiče jsou doma. I když na mě něco mluví, neposlouchám. Stále mám na mysli toto: Bez přátelství nestojí život za nic.