Óda na blbost

Anotace: Někdy malá lež není zas takový hřích :)

Jsem žena. Stejně jako všechny ženy toužím po tom být dokonalá. A TO ZA KAŽDOU CENU!
Dostala jsem se do období, kdy mě uchvátila idea nevázaného vztahu. Představa, že nebudu muset/ nebudu mít právo/ žárlit, vyčítat a zuřit mě zlákala natolik, že jsem do toho skočila po hlavě.
Adeptem se stal můj bývalý přítel Ondra, který se mě snažil už delší dobu uhnat a usmlouvat na nějaké ty postelové hrátky. Ze změny mého přístupu byl přímo nadšený! Domluvili jsme datum “schůzky“ a netrpělivě očekávali den D.
Byla jsem v klidu. Byla jsem klidná tak moc, až jsem sama sebe děsila. Byla jsem klidná tak moc, že jsem si myslela, že jsem citově i sexuálně mrtvá. Nebyla jsem.
Noc před dnem D jsem nespala. Nebyla jsem nervózní. Ožila jsem jak citově tak sexuálně, moje fantazie se stala nesnesitelně bujnou a já civěla do zdi. Bože, co když se mu nebudu líbit? Co když se nebude líbit on mně? Byla jsem z toho všeho tak rozhozená až jsem nakonec usla.
Nastal den D a mě čekala náročná a zdánlivě nekonečná rekonstrukce zevnějšku. Z postele jsem vstala levou nohou, zívla jsem na celý pokoj a prohrábla si vlasy. Nojo, už dneska.. problesklo mi hlavou. Dobelhala jsem se k zrcadlu a zhrozila se nad svým vzhledem. Vypadala jsem jako kdybych právě vylezla z větráku, na obličeji jsem měla obtisknutý polštář a nohy byly v tak dezolátním stavu, že jsem si je mohla pomalu skoro česat!
Tiše jsem zaúpěla, vysvlékla se a přeměřila pohledem odraz v zrcadle. Nakonec jsem došla k závěru, že nevypadám zas tak zle, ale pravidelnou údržbu jsem poslední dobou lehce/těžce zanedbávala. Vytáhla jsem ze šuplíku žiletku, z pěny na holení sfoukla prach a dala se do práce. Nejvíc zabrat mi daly nohy..Utřela jsem si pot z čela a šla se znova prohlédnout v zrcadle. Zajásala jsem. Konečně jsem začínala vypadat jako člověk, chtěla jsem se jít obléknout, sotva jsem se otočila zády k zrcadlu, zarazila jsem se. Bože! Já mám záda jako orangutan! Popadla mě panika..Co s tím? Není to jen optický klam?
Optický klam to vážně nebyl. Se zoufalým výrazem jsem se chopila žiletky.
Byla jsem dokonalá. Zubila jsem se na sebe do zrcadla, které se konečně rozhodlo ukázat mou lepší stránku. Sotva jsem dokončila přípravy, znervózněla jsem. Začalo mi docházet, co se bude dít..Nemohla jsem pozřít ani sebemenší sousto..A to už je vážně co říct.
Z domu jsem se vylodila ve čtyři hodiny večer. Navlékla jsem se do džín a zvolila černé tričko s výstřihem. Cestou k cukrárně mě dohonil hlad, zastavila jsem se u automatu na sušenky. Dlouze jsem vybírala, až jsem přebrala. Podařilo se mi koupit si ovocné bonbony a jelikož jsem nechtěla na první „schůzku“ přijít pozdě, nacpala jsem si do pusy hned tři a pokračovala v cestě. Nastalo peklo. Bonbony se mi začaly lepit na zuby. Zoufale jsem v ústech kroužila jazykem a najednou jsem viděla jeho, jak stojí u cedule zákaz vjezdu. Viděla jsem, jak je dokonalý, jak se mu lesknou vlasy..A mně tekla z koutku úst slina, protože jsem stále mocně kroužila jazykem. Bylo mi jasné, že ta značka tam není jen tak náhodou. Chtěla jsem se otočit a vycouvat. Ale on mi začal mávat. Pokusila jsem se na tváři vykouzlit sexy úsměv a jazykem zahrát do outu bonbon, který mi málem vyklouzl z pusy. Nebylo úniku. Zhluboka jsem se nadechla a nesměle kráčela k němu.
Pozdravili jsme se a on mi otevřel dveře svého vozu. Uvnitř jsem si připadala jako v kleci. Zoufale jsem se pokoušela stáhnout okénko- pochopitelně, když se nedíval, nemohla jsem přijít na to, jak manipulovat se záhadným kulatým čudlíkem. Měla jsem pocit, že se udusím. Díval se na mě. Usmíval se. A mně se svíral žaludek ( možná hlady). Potila jsem se a přiblble se usmívala. A v tom mi dal pusu. Jako by se nic nestalo, otočil klíčkem a uvedl vše do pohybu. Než jsem se naděla, byla jsem u něho doma. Pomocí dechového cvičení jsem se snažila zbavit obav a studu. Snažila jsem se tak moc, že jsem funěla jako lokomotiva a on se pořád usmíval a vypadal dokonale.
Otevřel dveře domu. Dolehla na mě tíha černého svědomí. Mohla jsem si za to sama. Byla jsem tak pitomá, že jsem si sama uvázala oprátku, s ochotou do ní navlékla hlavu a ještě poprosila kata, aby do mě strčil. Z mého rozjímání mě vyvedla Ondrova fenka. Sedla si na mou nohu a začala mi kousat rifle. Nenápadně jsem ji odstrkovala. Nechtěla jsem vypadat jako tyran, ale mokrý flek na stehně by taky nemusel vypadat zrovna skvěle.
Odvedl mě nahoru. První co mě zarazilo byl lapač snů, který visel nakřivo nad jeho obří postelí. Když postřehl můj výraz, slíbil mi, že dá vše do pořádku a postel šoupne. Pak mě něžně povalil na postel.. Zalila mě vlna vzrušení a neskutečného studu. Dral se mi pod oblečení, líbal mě, hladil.. A já mlela pořád to samé.. Nekoukej na mě..Tričko ne..Neciv…A on se usmíval a pořád byl dokonalý. Já byla rozcuchaná ze zoufalého boje o zachování důstojnosti ( čím víc kousků oblečení na mě zůstane, tím víc si připadám jako člověk).
Zavřela jsem oči, vnímala jeho doteky…Najednou se zarazil. Napřímil se a pronesl: Ty jo..máš na zádech pěknej škrábanec, co jsi vyváděla?
Škrábanec? Na zádech? Zamyslela jsem se.. Bože!!Orangutan! Žiletka!!Neee!!
,,No..víš..to mám od psa…“vykoktala jsem ze sebe.. :D

Někdy malá lež není takovým hříchem. Větším hříchem je chtít být dokonalá za každou cenu. Nemá smysl dělat ze sebe někoho, kým ve skutečnosti nejste. Pokud se máte někomu líbit, tak jedině taková jaká jste.. Ať už na zádech nosíte orangutana nebo ne…