O reklamách

Anotace: Budu moc ráda za vaše komentáře!

Slovo reklama v nejednom člověku vyvolá pocit mrazení a znechucení. Čím to je, že se reklamy staly nepřítelem lidí a nemálo z nich by je s velkou radostí vyřadili úpně ze života? Je možné, že se k nim jednou změní náš postoj?
Je jen malá skupina nadšenců, pro kterou jsou reklamy zpříjemňováním všedního dne a u reklam se dokonce i baví. Nevím, jak vy, ale já se do této menšiny, vynášející reklamy jako úžasný doplňek filmu či časopisu, rozhodně neřadím. Umíte si představit alespoň jeden den bez toho, aniž by jste byli nuceni zjistit, že malé ceny, to je Plus, nebo že v žádném případě nemáte vycházet z domova do deštivého počasí, aniž by jste nevypili Actimel?
Zdá se mi to jako krásná představa, ale bohužel pro mě nereálná. Musela bych se vzdát televize, internetu, poslechu rádia, na noviny bych se nesměla ani podívat- a to přeci nejde, bez Blesku bych nevěděla víc!- a hlavně bych nesměla vyjít ven. Tam je snad největší nebezpečí. Nejenom, že na každém sloupu visí leták či nějaká nabídka, ale také je hodně viděn billboard, kde je vyfocená dokonalá žena nabízející bazén a mě v tu chvíli nezajímá, kde sehnat bazén, ale krém, abych měla také tak úžasné nohy bez celulitidy.
Největší neštěstí pro mě představuje, když jdu po náměstí s zastaví mě chodící dvoumetrový párek v rohlíku, který začne mluvit o tom, že jen u jeho stánku mám šanci dostat ten nejlepší hot dog, jaký vůbec exdistuje. Je to pro mě svízelná situace, neboť vrtět hlavou očividně nestačí, vyhnout se něčemu tak velikému není jen tak a křičet na člověka, co je uvězněn mezi dvěma houskami, jen proto, aby mě slyšel a s ním i celé mé okolí, to se mi vážně nechce.
Úplně mi i stačí, když čekám po ránu ještě ospalá na metro a přijde ke mě slečna mi nabízet výhody pro moji Vodafone kartu.
Myslím, že důvodem, proč jsou reklamy tolik nenáviděny je, že jich je příliš mnoho. S chutí si pustím film, který netrvá ani dvě hodiny a reklama se objeví hned dvakrát (někdy dokonce třikrát) a kde jsou ty časy, kdy trvala pouhých pět minut. Když zrovna neodolatelný Patrick Schwayze nastoupí do svého auta, aby za sebou nechaů nešťastnou a nyní i osamělou Jeniffer Grey a mě se už derou slzy do očí, v tom zazní znělka a po ní následuje desetiminutová sprcha nekompromisních reklam, v nichž se mohi i dozvědět, že bych měla používat šampon Elséve od L´Oreal, protože já za to stojím. Nebo že určitý lék mohu koupit jen v dobrých lékárnách. Raději si jdu osmažit volské oko na pánvi Tefal, neboť dobré věci nenahradíš, a tak mám čas přemýšlet, jaká reklama je pro tvůrce této reklamy dobrá a jaká špatná.
Podle mého názoru reklamám ani moc nepomáhá fakt, že některé jejich hlášky se používají příliš často (někdy jsou tak vtíravé, že si je zapamatují a posléze i používají a velcí odpůrci reklam) a můžeme je slyšet na každém kroku. Stačí, abych šla nakoupit do nedaleké samoobsluhy. Zatímco si vybírám nějaké pití, až nakonec dám přednost Sprite, žízeň totiž nikdy nevyhraje, vidím, jak se malé dítě dívá do košíku na vybraný jogurt a když se ho matka zeptá, co se mu nezdá, řekne: "A kde je tady calcium?" Kousek od nich nemohu přehlédnout afolescenta, jenž do vozíku vkládá dvě Kofoly a jeho máma nechápavě zvedne obočí, proč nestačí jen jedna. Jakmile chlapec vypustí z úst: "Když miluješ, není co řešit", matka mávne jen rukou a jde si do košíku přidat ještě Aquilu, aby byla zdravější, krásnější, jako miss.
Musím přiznat, že i mě utkvěly některé reklamní slogany v hlavě, Když se domovem line nádherná vůně oběda a taťka, který právě přišel z práce, se zeptá, co to tak krásně voní, jako první mi naskočí odpověď: "Připravili jsme ti Bóbika"
Na otázku, zda změním svůj postoj k reklamám, musím odpovědět, že prozatím jsou pro mě jen nepříjemnou součástí dnešní doby. Myslím ale, že do budoucna je budu brát více přijatelněji, neboť už teď si uvědomuji, že není možné se jim vyhnout a věřím, že bude čím dál víc reklam, které neotráví, ale pobaví.
Ale zítra až půjdu do školy, opět uvidím billboard, který mi na náladě moc nepřidá (krém na krásné nohy jsem zatím neobjevila), znovu budu přesvědčovat slečnu, že jsem se svým tarifem spokojená a celé dopoledne budu doufat, že až se budu vracet zpět domů, bude mi přát štěstí a nepotkám vtíravý hot dog. před tím ale než vůbec do školy půjdu, nezapomenu si dát do kapsy takové to pro domácí žvýkání, použiji Rexonu, která mě nikdy nezradí a obuji si boty od Rena, které už nevyzuji.