Když magor magoří

O.K. moji milí, abnormálně, plešatí, skákající, barevní, beztvaří pomlouvači s močovými kameny. Potkávám Vás všude a pořád. Když si s jednou rukou v nose a druhou za zády zavazuju jazykem tkaničky, když tisknu svůj rypáček na sklo bankomatu a říkám: „Hrnečku vař!“, když Vám brčkem usrkávám z talíře nudlovou polévku ... proč se pořád tváříte takhle? Bože to je ksicht, kdo se má na tohle dívat? Dobře, od teď se budu tvářit jako Vy! Budu se tvářit jako meloun na koupališti právě politý kečupem od Hamé. Spokojeni! ... Tři, dva, jedna ... teď! No co tak koukáte, teď jsme jak zrcadlo! ... Ne-e, tak tohle už napodobit vážně neumím. Ale alespoň jsem se snažila. To Vy ne!
Já koblížek, koblížek, na másle smažený, na okénku chlazený ...